Olomouc, Sborník abstrakt

Transcript

1 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Endokrinologie XXXII. dny mladých internistů Olomouc, Sborník abstrakt Endokrinologie Môže byť TSH prediktorom rizika venózneho tromboembolizmu? M. Nagyová, Z. Zelinková, T. Koller, J. Payer V. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Hemokoagulačná kaskáda je zložitý systém, na ktorého riadení sa zúčastňuje množstvo faktorov, vrátane hormónov. Pri dysfunkcii štítnej žľazy boli zaznamenané zmeny v primárnej ako aj sekundárnej hemostáze. Závažnosť zmien môže varírovať od subklinických laboratórnych abnormalít až po smrteľné tromboembolické príhody. V literatúre sa uvádza, že pacienti s klinicky manifestnou hypotyreózou majú zvýšené riziko krvácania, zatiaľ čo pacienti s klinicky zjavnou hypertyreózou majú sklon k žilovej trombóze. Diskrepantné údaje priniesli americký autori, ktorí na veľkej klinickej štúdii dáta o hyperkoagulačnom stave pri hyperfunkcii štítnej žľazy nepotvrdili. Cieľ štúdie: Stanoviť vzťah funkcie štítnej žľazy k riziku venózneho tromboembolizmu. Pacienti a metodika: Retrospektívne sme vyhodnotili 05 pacientov ( žien/ 84 mužov), priemerného veku 66,7 rokov, hospitalizovaných na V. internej klinike LF UK a UN Bratislava v čase od januára roku 009 do augusta roku 0, u ktorých sme na základe klinických príznakov suponovali venózny tromboembolizmus (VTE). Z laboratórnych parametrov sme u pacientov sledovali TSH. Pacientov sme na základe hodnôt TSH rozdelili do 3 skupín: pacientov s hypotyreózou (TSH > 5 miu/ l), eutyreózou (TSH 0,5 5 miu/ l) a hypertyreózou (TSH < 0,5 miu/ l). Zo zobrazovacích metód sme v diagnostike pľúcnej embólie použili CT pulmoangiografické vyšetrenie a pre diagnostiku hĺbkovej žilovej trombózy ultrazvukové vyšetrenie hĺbkových žíl dolných končatín. Dodatočne sme zahrnuli 6 pacientov (48 žien/ 4 mužov, priemerného veku 5 rokov), dispenzarizovaných na endokrinologickej ambulancii UN Bratislava s diagnózou hypertyreózy v čase od januára roku 0 do augusta roku 0. U týchto pacientov sme z dokumentácie retrospektívne zisťovali výskyt venózneho tromboembolizmu. Výsledky: Z 05 analyzovaných pacientov sme VTE potvrdili u 5 pacientov (56, %). Riziko VTE bolo signifikantne redukované v skupine pacientov s hypertyreózou (33 % vs 58 % v ostatných skupinách pacientov s hypotyreózou a eutyreózou; p = 0,04). V skupine eutyreóznych pacientov boli priemerné hodnoty TSH signifikantne vyššie u pacientov s potvrdeným VTE v porovnaní s pacientmi bez VTE (,3034 ± 0,4777 vs,89043 ± 0,63, p = 0,07). Žiaden z ambulantných pacientov s diagnózou hypertyreózy nemal v anamnéze epizódu VTE. Záver: U pacientov s hypertyreózou sme zaznamenali signifikantne redukované riziko VTE. Výsledky našej štúdie nekorelujú s literárnymi údajmi, ktoré boli zozbierané na základe laboratórnych meraní, ale naopak, sú v zhode so záverom štúdie amerických autorov. V budúcnosti budú potrebné ďalšie klinické štúdie na väčšom počte pacientov s cieľom lepšie objasniť hemostatické abnormality u pacientov s dysfunkciou štítnej žľazy. Vplyv liečby rastovým hormónom na zmenu morfológie a funkcie ĽK u pacientov s deficitom rastového hormónu A. Dlesk, G. Kamenský, I. Lazúrová, M. Kužma, J. Payer V. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika I. interná klinika LF UPJŠ a UN L. Pasteura Košice, Slovenská republika Úvod: Rastový hormón (RH) a jeho mediátor inzulínu podobný rastový faktor (IGF ) zohrávajú dôležitú úlohu v zachovaní fyziologickej morfológie a funkcie ľavej komory (ĽK). Je známe, že u pacientov s deficitom RH v dospelosti dochá P

2 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Endokrinologie dza k vzniku systolickej a/ alebo diastolickej dysfunkcie ĽK. Systolická dysfunkcia ĽK vzniká v dôsledku redukovanej masy ĽK (LVM), čo má za následok pokles ejekčnej frakcie (EF) ĽK. Výsledky štúdií zaoberajúce sa problematikou vplyvu liečby RH na štrukturálne a funkčné zmeny ĽK u pacientov s deficitom RH sú kontroverzné. Cieľ: Cieľom práce bolo prospektívne posúdiť vplyv liečby RH na štrukturálne a funkčné zmeny ĽK u pacientov s deficitom RH v dospelosti. Metódy: V tejto prospektívnej nekontrolovanej štúdii sme počas mesiacov (na začiatku, po 6 a mesiacoch) trvajúcej liečby rekombinantným RH u pacientov s deficitom RH v dospelosti sledovali vplyv na vybrané echokardiografické parametre: hrúbku medzikomorového septa (IVST), hrúbku zadnej steny ĽK (PWT), koncovodiastolický rozmer ĽK (LVEDD), koncovodiastolický objem ĽK (LVEDV), LVM, vývrhový objem (SV) a EF ĽK. Dávku RH sme titrovali na základe sérových koncentrácií IGF. Výsledky: Do sledovania sme zaradili 45 pacientov ( mužov, 4 žien; vek 9 6 rokov) s deficitom RH. Priemerná počiatočná dávka RH bola 0,7 mg/ deň. Po mesiacoch liečby RH sme zaznamenali štatisticky signifikantný nárast LVM (+8,6 g; p = 0,035) a zvýšenie EF ĽK (+,4 %; p = 0,005). Po 6 mesiacoch liečby RH sme zmeny v sledovaných echokardiografických parametroch s výnimkou PWT nepotvrdili. Signifikantne vyššie hodnoty IVST, PWT, LVEDD, LVEDV, SV a LVM sme zaznamenali u mužov v porovnaní so ženami. Záver: Liečba RH viedla u pacientov s deficitom RH v dospelosti k miernemu, avšak štatisticky signifikantnému nárastu LVM a zlepšeniu EF ĽK. Zmeny diastolickej funkcie ĽK sme počas sledovania nepotvrdili. Primární hyperaldosteronizmus fenotypové rozdíly mezi hlavními podtypy Z. Šomlóová, O. Petrák, B. Štrauch, J. Rosa, T. Indra, T. Zelinka, R. Holaj, J. Widimský jr. III. interní klinika endokrinologie a metabolizmu. LF UK a VFN v Praze Úvod: Prevalence primárního hyperaldosteronizmu (PH) v populaci je kolem %. Dvě nejčastější formy jsou aldosteron produkující adenom (APA) a idiopatický hyperaldosteronizmus (IHA). U pacientů s PH jsou častější kardiovaskulární a metabolické komplikace v porovnání s esenciální hypertenzí (EH). Nejčastější podtypy PH jsou idiopatický hyperaldosteronizmus (IHA) a aldosteron produkující adenom (APA). Cíl: Cílem naší práce bylo zhodnotit metabolické rozdíly a rozdíly v poškození cílových orgánů u pacientů s IHA a APA. Metodika: Porovnávali jsme data 7 pacientů PH 36 s IHA a 36 s APA. Diagnostickým kritériem k určení lateralizace byla selektivní katetrizace suprarenálních žil nebo adrenalektomie s histologicky potvrzeným adenomem a následnou normalizací hormonálních parametrů. Postižení cév, arteriální tuhost byla vyjádřena pomocí karotido femorální rychlosti šíření pulzní vlny (PWV) a poškození ledvin pomocí mikroalbuminurie (UAE). Výsledky: Skupiny pacientů s IHA a APA se nelišily ve věku a v hodnotách krevního tlaku. Potvrdili jsme, že pacienti s IHA mají signifikantně (p < 0,03) vyšší výskyt metabolického syndromu (7 % u APA, 35 % u IHA), vyšší hladiny triglyceridů (,37 ± 0,7 mmol/ l u APA,,85 ± 0,87 mmol/ l u IHA), nižší hladiny HDL cholesterolu (,5 ± 0,8 mmol/ l u APA,,06 ± 0,5 mmol/ l u IHA), vyšší PWV (7,9 ±,6 m/ s u APA, 8,99 ±,77 m/ s u IHA) a vyšší UAE (,93 ±, mg/ l u APA, 8,09 ± 6,66 mg/ l u IHA). Závěr: Prokázali jsme statisticky významné rozdíly jak v metabolických, tak strukturálních parametrech mezi jednotlivými podtypy primárního hyperaldosteronizmu. Vzťah ultrasonografických zmien a klinických prejavov syndrómu karpálneho tunela u pacientov s hypotyreózou pilotná štúdia D. Holováčová, D. Čierny, K. Brázdilová, Z. Killinger, J. Payer V. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Ochorenia štítnej žľazy sú sprevádzané postihnutím pohybového aparátu. Na diagnostiku a monitorovanie muskuloskeletálnych manifestácii je možné využiť USG vyšetrenia kĺbneho systému. Perspektívnou z hľadiska dlhodobého a nebolestivého sledovania dynamiky zmien sa javí oblasť n. medianus u pacientov s hypotyreózou. Syndróm karpálneho tunela je najznámejší a najrozšírenejší úžinový syndróm s odhadovanou prevalenciou 3,8 % v bežnej populácii. Kompresívna neuropatia môže predchádzať mesiace i roky manifestácii hypotyreózy. Vyskytuje sa u 5 0 % pacientov s hypotyreózou. Pri hypotyreóze vzniká typický obojstranný syndróm v dôsledku nahromadenia osmoticky aktívnych P

3 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Endokrinologie mukopolysacharidov v spojivom tkanive, v šľachových pošvách, synoviálnej membráne, prípadne vo vnútri perineuria a endoneuria. Cieľ práce: Sledovanie ultrasonograficky detekovateľných zmien n. medianus na úrovni priečneho prierezu karpálneho tunela u pacientov s autoimunitne podmienenou hypotyreózou. Metódy: Komparatívna štúdia, v ktorej sme u pacientov s autoimunitne podmienenou hypotyreózou ultrasonograficky vyšetrili plochu priečneho rezu n. medianus v mieste jeho vstupu do karpálneho tunela (cross sectional area, CSA), čo sme porovnali so súborom zdravých jedincov. Podľa kritérií medzinárodnej organizácie pre muskuloskeletálnu sonografiu sa hodnoty vyššie ako 0,098 cm považujú za patologické. Štatisticky sme hodnoty CSA v oboch súboroch hodnotili použitím Pearsonovho korelačného koeficientu. Výsledky: Celkovo sme zaradili do štúdie 5 pacientov s AIT (5 mužov, 0 žien, priemerný vek 70,6 rokov, priemerná hodnota BMI 6,), ktorých sme porovnali so zdravou populáciou (n = 5). U pacientov s hypotyreózou sme nezistili signifikantný rozdiel oproti súboru zdravých probandov (vybratých na základe veku, pohlavia, BMI). Signifikantná pozitívna korelácia bola zistená len medzi hodnotou BMI a CSA. Patologicky zvýšený CSA bol zaznamenaný u 4 pacientov v sledovanom súbore, z nich vykazovali aj klinické symptómy. V kontrolnom súbore sme patologicky zvýšený CSA nezistili. Záver: Patologické zmeny n. medianus, ako aj okolitých štruktúr pri syndróme karpálneho tunela vedú ku komplikáciam a zhoršeniu kvality života pacientov s hypotyreózou, preto včasné rozpoznanie tohto problému môže prispieť k stanoveniu diagnózy hypotyreózy a následne ku skoršiemu nasadeniu adekvátnej liečby, a tým k prevencii ireverzibilných zmien a zhoršeniu kvality života pacientov. USG vyšetrenie CSA umožňuje posúdiť efekt liečby na zmeny mäkkých štruktúr v oblasti karpálneho tunela, preto je vhodnou metódou k dlhodobému sledovaniu pacientov s uvedenou komplikáciou hypotyreózy. Naše skúsenosti s chromogranínom A ako markerom neuroendokrinných tumorov M. Ďuriček, P. Bánovčin jr., P. Uhrík, M. Schnierer, M. Demeter, R. Hyrdel Interná klinika gastroenterologická JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Chromogranín A patrí do skupiny bielkovín, ktoré sa nachádzajú vo vezikulách neuroendokrinných buniek. Jeho hladiny v sére bývajú zvýšené u väčšiny pacientov s neuroendokrinnými nádormi, ale aj u pacientov s karcinoidmi, feochromocytómom, neuroblastómom, malobunkovými karcinómami pľúc a inými neuroendokrinnými nádormi a tiež pri nemalígnych ochoreniach ako chronická atrofická gastritída, chronická renálna insuficiencia a ako dôsledok dlhotrvajúceho užívania inhibítorov protónovej pumpy. Je nezávislým prognostickým faktorom a jeho hladiny závisia od veľkosti tumoróznej masy. Interná klinika gastroenterologická v Martine je centrom pre liečbu endokrinne aktívnych nádorov. Pacientom prijatým na diferenciálnu diagnostiku alebo podozrenie na neuroendokrinný tumor okrem iných nešpecifických markerov odoberáme aj hladiny chromogranínu A. V práci retrospektívne analyzujeme naše skúsenosti s interpretáciou hladín chromogranínu A a vyhodnocujeme ich v kontexte histologického vyšetrenia, zobrazovacích metód a tiež vo vzťahu k iným laboratórnym parametrom a komorbiditám pacienta. Súbor tvoria pacienti Internej gastroenterologickej kliniky v rokoch prijatí s podozrením na neuroendokrinný nádor zo zobrazovacích vyšetrení a pre zvýšené hodnoty nešpecifických markerov. Hodnota chromogranínu A je iste prínosná pri diferenciálnej diagnostike neuroendokrinných tumorov, avšak pri jej hodnotení treba brať do úvahy aj vyššie spomenuté modality. Liečba pacientov s neuroendokrinným tumorom gastrointestinálneho traktu M. Kováčová, S. Kiňová I. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Neuroendokrinný tumor (NET) je nádor vychádzajúci z buniek difúzneho neuroendokrinného systému. Produkuje peptidy alebo amíny, ktoré účinkujú ako hormóny alebo neurotransmitery. Diagnostický algoritmus by mal vychádzať z klinických príznakov a primárnej lokalizácie NET ov. Keďže až 75 % nádorov je lokalizovaných v tráviacom trakte, začíname lokalizačnú diagnostiku práve tam. Až 75 % pacientov s karcinoidným syndrómom vylučuje močom viac ako 50 mg 5- HIAA za 4 hod. Z nádorových markerov býva zvýšená hladina neurón špecifickej enolázy (NSE). Chromograním A (CgA) je glykoproteín vyskytujúci sa v normálnom aj v nádorovom neuroendokrinnom tkanive. CgA je vylučovaný do extracelulárneho priestoru, preto je ľahko detegovateľný v krvi. Dobre diferencované tumory sú charakterizované početnými sekrečnými vezikulami a relatívne vysokou plazmatickou hladinou CgA. Keďže jeho hladina zodpovedá objemu tumoróznej masy, môže byť samostat P3

4 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Endokrinologie ným prognostickým faktorom u pacientov s neuroendokrinným tumorom. Podobne ako pri iných solídnych nádorových ochoreniach je aj v prípade neuroendokrinného tumoru na prvom mieste snaha o odstránenie resekciu tumoru a pokiaľ je to možné aj o resekciu metastáz. Podľa štúdie PROMID je bio terapia (oktreotid LAR) liečbou voľby u pacientov s novodiagnostikovaným funkčne aktívnym alebo neaktívnym dobre diferencovaným metastatickým midgut NET om a nízkym objemom hepatálnych metastáz. PRRT (peptid receptor radionuclide therapy) je liečebná modalita, ktorá sa využíva v terapii inoperabilných alebo metastazujúcich gastroenteropankreatických tumorov. Neuroendokrinné tumory často metastazujú už v čase stanovenia diagnózy, a to najmä tumory pankreasu a čreva. Podľa európskej a americkej databázy 77 % pacientov s tumorom pankreasu a 9 % pacientov s tumorom čreva majú v čase stanovenia diagnózy metastatické postihnutie. Addisonova choroba úskalia diagnostiky M. Filková, A. Reptová, M. Urbanová Interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Primárna nadobličková insuficiencia predstavuje stav, v ktorom dochádza k deštrukcii kôry nadobličiek, asi v 70 % autoimunitným procesom, v zvyšných prípadoch infekčným či primárnym alebo sekundárnym onkologickým procesom. Vzhľadom k nešpecifickým príznakom ochorenia naďalej ostáva pri pátraní po správnej diagnóze kľúčová dôkladná anamnéza, objektívne vyšetrenie. V diagnostickom algoritme sa uplatňuje hormonálny profil, následne pri pretrvávajúcej nejasnosti stimulačné testy syntetickým ACTH, či zobrazovacie metódy, ktoré bližšie objasnia morfologický stav nadobličiek. Kazuistika: Popisujeme prípad 55 ročného pacienta, ktorý bol vo februári roku 0 preložený z neurologickej kliniky na našu kliniku za účelom diferenciálnej diagnostiky hypokorticizmu. Od začiatku roku 0 sa u pacienta začali prejavovať subjektívne ťažkosti charakteru zhoršenej tolerancie námahy a výraznej svalovej slabosti, tras končatín, necielene schudol 0 kg, mal pocit zhoršeného trávenia. V priebehu roka 0 bol pacient dispenzarizovaný u endokrinológa pre novozistenú autoimunitnú hypotyreózu a nasadená substitučná liečba levotyroxínom, klinický stav pacienta sa však nezlepšoval a následne od októbra roku 0 zahájené neurologické prešetrovanie možnej myopatie u pacienta, kulminované hospitalizáciou za účelom realizácie lumbálnej punkcie, svalovej bio psie a vyšetrení na vylúčenie metabolicko genetických myopatií. Počas hospitalizácie konzultovaný internista, ktorý vyslovil podozrenie na hypokorticizmus a následne preložený na interné oddelenie. Detailné fyzikálne vyšetrenie odhaľuje sklon k hypotenzii, nenápadné hyperpigmentácie na chrbte a globálnu svalovú hypotrofiu. Kompletný hormonálny profil potvrdzuje autoimunitnú hypotyreózu a periférnu formu Addisonovej choroby, t.j. duplicitnú endokrinopatiu. Započatá substitučná liečba hydrokortizónom, po ktorej dochádza k zlepšeniu klinického stavu a po 7 dňoch hospitalizácie bol prepustený do ambulantnej starostlivosti endokrinológa. Záver: Addisonova choroba a viaceré endokrinopatie sa prejavujú nešpecifickými symptómami, preto v rámci pátrania po príčine ťažkostí pacienta sú pacienti často nadmerne a dlhodobo prešetrovaní. Duplicitná endokrinopatia síce nie je častá, avšak najmä v endokrinologickej klinickej praxi je nutné zdôrazniť odporúčanie testovať pacientov s monoglandulárnou endokrinopatiou na prítomnosť druhotného endokrinologického postihnutia. Kombinovaná dyslipidemie jako důsledek těžké hypotyreózy Ľ. Cibičková, D. Karásek III. interní klinika nefrologická, revmatologická, endokrinologická LF UP a FN Olomouc Kazuistika popisuje případ mladého muže, u kterého byla v rámci preventivní prohlídky zjištěna kombinovaná dyslipidemie s převahou elevace LDL cholesterolu a celkového cholesterolu. Příčinou tohoto stavu se ukázala být velmi těžká hypofunkce štítné žlázy, která probíhala dlouho nediagnostikována. Důvodem hypofunkce byla Hashimotova tyreoiditída s typickým sonografickým obrazem nehomogenní mapovité struktury štítné žlázy a vysokou protilátkovou aktivitou. Po zahájení substituce došlo ke zlepšení lipidových parametrů, zejména poklesu LDL cholesterolu. Tato kazuistika podtrhuje důležitost vyloučení hypotyreózy jako nejčastější příčiny sekundární dyslipidemie. P4

5 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Gastroenterologie Gastroenterologie Potrebujeme endoskopické vyšetrenie horného GITu u pacientov pred zahájením warfarinizácie? Naše skúsenosti P. Bánovčin jr., P. Uhrík, M. Schnierer, M. Ďuríček, M. Demeter, R. Hyrdel Interná klinika gastroenterologická JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Medzi najčastejšie indikácie dlhodobej perorálnej antikoagulačnej liečby patrí fibrilácia predsiení, hlboká žilová trombóza, pľúcna embólia a náhrady srdcových chlopní. Medzi závažné komplikácie liečby patrí krvácanie do GITu, pričom najčastejšie príčiny krvácania zahàňajú peptické vredy, erozívnu gastritídu, ezofagitídu, polypy, nádory a angioektázie. Pacienti na perorálnej antikoagulačnej terapii majú taktiež vyššie riziko chronických mikroskopických krvných strát a anemizácie. Za rizikové faktory krvácania do horného GITu považujeme anamnézu predchádzajúceho krvácania, v menšej miere anamnézu vredovej choroby. Zvýšené riziko predstavuje aj konkomitantná terapia hlavne nesteroidnými antireumatikami, ako aj polymorbidita pacientov. Práve polymorbídni pacienti tvoria väčšinu indikovaných k dlhodobej perorálnej antikoagulačnej terapii. Naopak, antisekrečná terapia inhibítormi protónovej pumpy znižuje riziko krvácania. V literatúre existuje len málo prác, ktoré sa zaoberajú možnými benefitmi z endoskopického vyšetrenia pred zahájením antikoagulačnej terapie. Na základe klinických skúseností pravidelne realizujeme na našom pracovisku endoskopické vyšetrenie horného GITu pacientom pred plánovanou terapiou warfarínom. V našej štúdii sme analyzovali endoskopické nálezy u hospitalizovaných pacientov pred plánovanou perorálnou antikoagulačnou liečbou počas rokov Medzi sledované parametre patrili vek, anamnéza ochorení GITu, komorbidita, indikácia antikoagulačnej terapie, symptómy pacientov, ako aj iné rizikové faktory vrátane rizikovej konkomitantnej terapie. Autori štúdie taktiež rozoberajú následné postupy v jednotlivých prípadoch, pričom manažment pacienta bol mnohokrát ušitý na mieru. Vzhľadom k nástupu nových perorálnych antikoagulancií sa otvárajú nové otázky ohľadom výhod a rizík jednotlivých antikoagulancií v kontexte endoskopických nálezov a možných gastrointestinálnych komplikácii. Výskyt průjmovitých onemocnění asociovaných s infekcí Clostridium difficile v Nemocnici ve Frýdku Místku v letech 0 a 0 O. Zela, P. Vítek, Beskydské Gastrocentrum, Interní oddělení, Nemocnice ve Frýdku Místku, p. o. LF OU v Ostravě Úvod: Klostridiová enterokolitida představuje jednu z nejčastějších hospitalizačních nákaz současnosti. Jedná se o závažné onemocnění, jehož incidence na rozdíl od klasických nozokomiálních nákaz zatím trvale narůstá a představuje riziko pro všechny nemocné léčené širokospektrými antibio tiky. V naší práci popisujeme výskyt tohoto onemocnění v Nemocnici ve Frýdku Místku v letech 0 a 0. Metodika: Soubor tvoří celkem 9 pacientů, kteří byli hospitalizování v průběhu let 0 a 0 na všech odděleních nemocnice. U těchto nemocných byla retrospektivně získána data z hospitalizační dokumentace prostřednictvím nemocničního informačního systému. Sledovány byly vybrané rizikové faktory věk, pohlaví, hospitalizující oddělení, přítomnost komorbidit, ATB léčba, místo vzniku obtíží, zvolená terapie, výskyt recidiv a hospitalizační mortalita. Výsledky: V roce 0 byla v Nemocnici ve Frýdku Místku prokázána klostridiová enterokolitida celkem u 58 pacientů (33 mužů, 5 žen, průměrný věk 69,9/ 79, let), v roce 0 potom u 6 pacientů (34 mužů, 7 žen, průměrný věk 70,7/ 75,7 let). Přímo pro symptomy onemocnění bylo přijato,4/ 3,0 % nemocných. Většina pacientů (70,4/ 5,5 %) byla primárně hospitalizována na interním lůžku, zaznamenali jsme i hospitalizace pacientů na dětském oddělení. 7,/ 8,0 % pacientů mělo pozitivní onkologickou anamnézu, 9,3/ 3,8 % bylo léčeno pro diabetes, u 5,5/ 3, % předcházel vzniku onemocnění úraz nebo operace. Nejčastěji byla v předchorobí dokumentována léčba aminopeniciliny (amoxicillin 5,9/ 55, %) a chinolony (ciprofloxacin 3,0/ 39,3 %), nejméně pak nitrofurantoinem (3,4/ 0,0 %), u,/ 4,9 % pacientů tento údaj nebylo jednoznačně uveden. Po stanovení diagnózy byli pacienti zaléčeni převážně metronidazolem (96,6/ 96,7 %) nebo kombinací s vankomycinem (3,7/ 4,6 %). U 5,5/ 8, % pacientů byla zaznamenána recidiva onemocnění (průměrný počet,3, maximálně 3 recidivy u pacienta shodně v obou letech). Celková hospitalizační mortalita činila 3,8/ 3, %. Závěry: Klostridiová enterokolitida zůstává nadále závažnou výzvou současné medicíny. Toto onemocnění postihuje především polymorbidní nemocné vyššího věku a je asociováno s vysokou mortalitou. Poměrně často se setkáváme s recidivující formou onemocnění, pro niž v současné době neexistuje jednotný doporučený postup léčby, a je tak předmětem intenzivního výzkumu. P5

6 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Gastroenterologie Prevalencia nedostatočnej hladiny vitamínu D u IBD pacientov a jej korelácia s aktivitou ochorenia A. Krajčovičová, J. Tóth, T. Koller, Z. Zelinková, J. Letkovský, M. Huorka, J. Payer, T. Hlavatý V. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Nešpecifické zápalové ochorenia čreva (IBD), Crohnova choroba (CD) a ulcerózna kolitída (UC), sú chronické relapsujúce imunopatologické ochorenia s nejasnou etiológiou. Stúpajúca prevalencia IBD s narastajúcou zemepisnou šírkou, genetické analýzy a výsledky experimentálnych štúdii poukazujú na pravdepodobne významnú úlohu vitamínu D (VD) v etiopatogenéze IBD. Ciele: Cieľom štúdie bolo stanoviť hladinu VD v populácii IBD pacientov a analyzovať jej koreláciu s aktivitou ochorenia. Metódy: Sledovaný súbor pacientov tvorilo 68 CD pacientov a 38 UC pacientov sledovaných v IBD centre V. internej kliniky LF UK a UN Bratislava Ružinov v čase od. januára 00 do 30. septembra 00. U každého pacienta boli zaznamenané základné klinické charakteristiky, stanovená hladina sérovej koncentrácie 5(OH) VD, CRP, FW, kalprotektínu zo stolice a kvalita života na základe vyplneného skráteného IBD dotazníka (sibdq). Následne bola analyzovaná prevalencia ťažkého deficitu (< 0 ng/ ml), deficitu (< 30 ng/ ml) a dostatočnej hladiny VD a ich asociácia s parametrami aktivity ochorenia (FW, CRP, kalprotektín, sibdq). Výsledky: Deficit 5(OH) VD bol zaznamenaný u 03/ 06 (97, %), ťažký deficit 5(OH) VD u / 06 (0,7 %) IBD pacientov. Vyššiu prevalenciu ťažkého deficitu 5(OH) VD sme pozorovali u CD pacientov (7/ 68,5 %) v porovnaní s UC pacientmi (5/ 35, 4, %), p = 0,03. Štatistickou analýzou sme zistili signifikantný rozdiel v hladine CRP (5,0 ±, vs 7,6 ± 5,9 mg/ l, p < 0,03) a sibdq (5,3 ±, vs 58,3 ± 8,3, p < 0,03) u CD pacientov s ťažkým deficitom a deficitom 5(OH) VD. Rovnako sme u CD pacientov zaznamenali signifikantnú negatívnu koreláciu hladiny CRP a 5(OH) VD (r = 0,; p < 0,05). Podobné asociácie u UC pacientov zaznamenané neboli. Záver: V realizovanej štúdii sme pozorovali vysokú prevalenciu deficitu VD v populácii IBD pacientov. Zaznamenali sme signifikantnú asociáciu medzi nižšou hladinou VD a vyššou hladinou CRP, ako aj nižšou hladinou VD a horším sibdq skóre u CD pacientov. Prevalencia negatívneho kalprotektínu a jeho prediktory u pacientov s nešpecifickými črevnými zápalovými ochoreniami J. Letkovský, J. Tóth, T. Koller, Z. Zelinková, M. Huorka, T. Hlavatý V. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Fekálny kalprotektín (f cal) je senzitívny marker zápalu lokalizovaného v črevnej mukóze. Mohlo by ísť o senzitívnejší prediktor aktivity ochorenia a rizika relapsu, než akým je tzv. slizničné zhojenie. Ciele: Cieľom tejto štúdie bolo analyzovať hodnoty fekálneho kalprotektínu u pacientov s nešpecifickými črevnými zápalovými ochoreniami(ibd) liečených v IBD centre V. internej kliniky LF UK a UN Bratislava Ružinov a prediktívne faktory negatívnych hodnôt f cal. Metódy: Kohorta pozostávala zo 34 IBD pacientov, z toho bolo 83 pacientov s Crohnovou chorobou (CD) a 5 s ulceróznou kolitídou (UC). U každého pacienta sme zaznamenali demografické a klinické charakteristiky ochorenia, konkomitantnú medikáciu a stanovili hodnoty kalprotektínu. Ako cut off pre negatívny f cal sme použili hodnotu < 50 μg/ g a skúmali sme tiež prevalenciu tzv. nedetegovateľného f cal s použitím cut off hodnoty < 7,8 μg/ g a prediktory negatívneho f cal. Výsledky: Negatívny f cal sme zistili u 54/ 34 (40, %) IBD pacientov, z toho u 35/ 83 (4, %) pacientov s CD, a u 9/ 5 (37,3 %) pacientov s UC. Nedetegovateľný f cal sme zistili u 36/ 34 (6,4 %) IBD pacientov, z toho u 3/ 83 (7,7 %) CD pacientov a u 3/ 5 (5,5 %) UC pacientov. Spomedzi IBD pacientov liečených bio logickou liečbou (n = 77), sme negatívny f cal zistili u / 4 (5, %) pacientov na konkomitantnej liečbe azatioprínom (AZA) v porovnaní s 0/ 36 (7,8 %) pacientmi neliečenými AZA; p = 0,036. Nedetegovateľné hodnoty f cal sme namerali u 6/ 4 (39,0 %) pacientov liečených biologikami na AZA a u 5/ 36 (3,9 %) pacientov neužívajúcich konkomitantnú liečbu AZA; p = 0,03. Medzi CD pacientmi s CD liečenými bio logickou liečbou (n = 54) bola konkomitantná terapia AZA asociovaná s negatívnym f cal u 6/ 7 (59,3 %) pacientov, v porovnaní so 7/ 7 (5,9 %) pacientmi bez konkomitantnej terapie AZA; p = 0,03. Zápalový fenotyp bol asociovaný so štatisticky signifikantne nižším výskytom negatívneho f cal 7/ 7 (5 %) v porovnaní so strikturujúcou a fistulujúcou formou CD 8/ 56 (50 %); p = 0,03. P6

7 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Gastroenterologie Záver: Výsledky tejto štúdie indikujú pomerne nízku prevalenciu negatívneho f cal u IBD pacientov. Najvyšší výskyt sme zaznamenali u pacientov liečených bio logickou liečbou a konkomitantnou terapiou AZA. Diabetes mellitus rizikovým faktorem kolorektálního karcinomu P. Sychra, V. Procházka, J. Zapletalová, I. Čepová, M. Konečný, P. Krumpholcová, L. Roubalová 3 II. interní klinika gastroenterologická a hepatologická LF UP a FN Olomouc Ústav lékařské bio fyziky LF UP v Olomouci 3 Ústav lékařské chemie a bio chemie LF UP v Olomouci Úvod: Mortalita a morbidita rakoviny kolorekta v ČR patří mezi nejvyšší na světě. Diabetes mellitus. typu byl identifikován jako další rizikový faktor pro kolorektální karcinom. Jaký podíl onemocnění rakovinou tračníku a rekta připadá v naší populaci na diabetiky, není známo. Cíle: Cílem naší studie je ověření hypotézy, že v kohortě kolonoskopovaných pacientů s pozitivním nálezem adenokarcinomu kolorekta, adenomu nebo hyperplastického polypu tračníku je převaha diabetiků. Metodika: V průběhu let bylo kolonoskopicky vyšetřeno 489 pacientů. Celá kohorta kolonoskopovaných byla rozdělena na skupinu s pozitivním nálezem 679 pacientů (adenokarcinom, adenom a hyperplastický polyp) a skupinu bez těchto změn (s negativním nálezem) 80 pacientů. U všech byla zjišťována přítomnost a typ diabetes mellitus (DM) a způsob léčby. Byla testována distribuce pacientů podle pohlaví, věku, výskytu diabetes mellitus v souboru s negativním vs pozitivním nálezem, výskyt DM ve skupinách podle pohlaví, výskyt DM v souboru s negativním nálezem vs jednotlivými typy pozitivního nálezu (adenokarcinomem, adenomem, hyperplastickým polypem). Výsledky: Ve skupině s pozitivním nálezem byl vyšší podíl mužů (63,3 % vs 44,5 %), p < 0,000 a vyšší podíl diabetiků (3, % vs,5 %), p < 0,000 než ve skupině s negativním nálezem. U obou pohlaví byl zjištěn vyšší podíl diabetiků ve skupině s pozitivním nálezem proti skupině s negativním kolonoskopickým nálezem, u mužů (5,6 % vs 4,0 %), p < 0,000 a u žen (9, % vs, %), p = 0,00. Vyšší podíl diabetiků byl zjištěn ve skupinách pacientů s adenokarcinomem (6,7 % vs,5 %), p = 0,0004, adenomem (,7 % vs,5 %), p < 0,000 a hyperplastickým polypem (4, % vs,5 %), p = 0,0003 ve srovnání se skupinou s negativním nálezem. Závěr: Podle výsledků naší studie na kohortě kolonoskopovaných pacientů se diabetes mellitus významným způsobem uplatňuje jako samostatný rizikový faktor pro vznik kolorektální rakoviny, adenomu i hyperplastických polypů. Aneuryzma a. lienalis ako príčina krvácania z GITu M. Schnierer, P. Bánovčin jr., P. Uhrík, K. Zeleňák, J. Janík 3, R. Hyrdel Interná klinika gastroenterologická JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Rádiologická klinika JLF UK a UN Martin, Slovenská republika 3 Klinika transplantačnej a cievnej chirurgie JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Úvod: Diferenciálna diagnostika krvácania z tráviaceho traktu je často náročnou úlohou klinika vyžadujúcou multidisciplinárny prístup. V súčasnosti zohrávajú dominantnú úlohu predovšetkým endoskopické vyšetrenia. V neposlednom rade sú mnohokrát nápomocné aj zobrazovacie metodiky. V našej prednáške by sme Vám chceli priblížiť kazuistiku 6 ročnej pacientky s cirhózou heparu, s ezofageálnymi aj gastrickými varixami opakovane hospitalizovanej a liečenej pre hemodynamicky závažné krvácanie z horného tráviaceho traktu, kde príčinou krvácania bola aneuryzma a. lienalis naliehajúca na stenu žalúdka verifikovaná CT, ako komplikácia exsudatívnej pankreatitídy. Rovnako chceme prezentovať nami volený terapeutický postup pri danom náleze formou embolizácie aneuryzmy a a. lienalis, ako aj možné komplikácie volenej terapie. Cieľ: Poukázať na riziko zriedkavejšieho nevarikózneho zdroja krvácania do tráviaceho traktu u pacientov s cirhózou heparu. Záver: Krvácanie do tráviaceho traktu z aneuryzmy a. lienalis je zriedkavejšou príčinou krvácavých stavov v gastroenterológii. U pacientov s prítomnou portálnou hypertenziou, s ezofageálnymi a gastrickými varixami sa nemusí vždy myslieť aj na nami prezentovaný atypický zdroj hemorágie. Preto je podľa možností pracoviska vhodné zváženie nie len endoskopického, ale eventuálne aj CT alebo iného zobrazovacieho vyšetrenia už medzi prvými diagnostickým krokmi. P7

8 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie Neobvyklá manifestace a komplikace pankreatoperitoneální píštěle popis případu R. Špaček, K. Zeman, O. Urban,3, P. Vítek,3 Interní oddělení, Beskydské gastrocentrum Nemocnice ve Frýdku Místku, p. o. Gastroenterologické oddělení Centra péče o zažívací trakt Vítkovické nemocnice, a. s. 3 LF OU v Ostravě Úvod: Pankreatoperitoneální píštěl patří mezi méně časté komplikace chronické pankreatitidy. Rozvoj tromboembolické nemoci u těchto nemocných je velmi vzácně popisovanou komplikací. Překládáme kazuistiku mladé pacientky, u které došlo k rozvoji obou těchto stavů s nutnosti komplexní diagnostiky a léčby. Popis případu: 3letá, doposud zdravá žena byla přijata na interní oddělení pro otok pravé dolní končetiny, námahovou dušnost a měsíc narůstající objem břicha. Sonograficky byla zjištěna femoropopliteální a lýtková flebotrombóza PDK. CT angiografie plicnice potvrdila diagnózu plicní embolie, která byla echokardiograficky hodnocena jako malá. Byla započata terapie nízkomolekulárním heparinem. Při sonografii břicha bylo nalezeno velké množství ascitu v břišní dutině, vzhledem k anamnéze chronického abúzu alkoholu se v danou chvíli jako nejpravděpodobnější příčina jevila jaterní cirhóza toxometabolické etiologie. Při prováděných paracentézách však odtékala hnědočervená zkalená tekutina. Terapeutické punkce bylo nutno provádět opakovaně i přes postupně zvyšovanou dávku diuretik. Na základě bio chemického rozboru (nízký albuminový gradient, zvýšená hladina amyláz) bylo vysloveno podezření na pankreatický ascites. Provedené ERCP s následným CT vyšetřením břicha potvrdilo přítomnost RTG známek chronické pankreatitidy a pankreatoperitoneální píštěle v oblasti kaudy pankreatu. Konzervativní terapie se zavedením nazojejunální sondy a podáváním enterální a později i parenterální výživy neměla efekt na tvorbu ascitu, došlo ke zhoršení nutričního stavu nemocné. Po zavedení pankreatického stentu došlo k rozvoji masívního levostranného fluidotoraxu. Vzhledem k následnému rozvoji objemných symptomatických pankreatických pseudocyst bylo nutno provést celkem endosonograficky navigované pseudocystogastrostomie současně se zavedením nového stentu do pankreatického vývodu. Uvedená terapie vedla k efektivní drenáži všech patologických kolekcí a zlepšení klinického i nutričního stavu nemocné. Pacientka byla propuštěna po bezmála 3měsíční hospitalizaci domů a je sledována v naší gastroenterologické ambulanci. Závěr: Pankreatoperitoneální píštěl u doposud asymptomatické nemocné s chronickou pankreatitidou se klinicky manifestovala až svou komplikací ve formě tromboembolické nemoci. Úspěšné vyřešení toho stavu si vyžádalo kombinované vnitřní ERCP a EUS navigované drenáže, které bylo nutné provést za současné antikoagulační terapie ve spojení s kombinovanou nutriční podporou. Pro stanovení správné diagnózy bylo klíčové na pankreatikoperitoneální píštěl pomyslet v diferenciální diagnostice nejasného ascitu. Je čas na zmenu paradigmy v hematologickej príprave u pacientov s cirhózou pečene? P. Molčan, M. Králiková, Ľ. Skladaný, S. Selčanová II. interná klinika SZU Banská Bystrica, Slovenská republika Abstrakt nedodán Kardiologie Léčba spironolaktonem u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí: randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie (ASPIRANT EXT) J. Václavík, P. Sedlák, J. Jarkovský 3, E. Kociánová, M. Táborský I. interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc Interní oddělení Nemocnice Prostějov 3 Institut bio statistiky a analýz LF a PřF MU, Brno Úvod: V současnosti existuje málo dat o tom, který lék by měl být použit ke kontrole tlaku u pacientů s rezistentní hypertenzí. V předchozí randomizované studii byl spironolaktonem ovlivněn pouze systolický tlak. Tato studie byla iniciována ke zhodnocení účinku spironolaktonu na snížení krevního tlaku (TK) u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí. P8

9 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie Metodika: Do multicentrické, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie ASPIRANT EXT byli zařazováni pacienti se systolickým TK v ordinaci > 40 mm Hg nebo diastolickým TK > 90 mm Hg přes léčbu minimálně 3 různými antihypertenzivy, včetně diuretika. 6 pacientů bylo randomizováno k užívání spironolaktonu nebo placeba metodou prosté randomizace. Naším primárním cílem bylo prokázat statisticky významný rozdíl v poklesu průměrného denního systolického a diastolického tlaku při ambulantním monitorování krevního tlaku (ABPM) po 8 týdnech léčby mezi skupinami užívajícími spironolakton a placebo. Studie byla registrována v registru ClinicalTrials.gov, číslo NCT Výsledky: Analýza byla provedena s daty 50 pacientů (74 ve spironolaktonové skupině a 76 v placebové skupině). Po 8 týdnech byl rozdíl v poklesu průměrného denního tlaku při ABPM mezi skupinami 9,8 mm Hg pro systolický (p < 0,00) a 3,3 mm Hg pro diastolický TK (p = 0,03). Hodnoty nočního systolického TK při ABPM, 4hodinového tlaku ABPM a TK v ordinaci byly spironolaktonem významně sníženy (rozdíl 3,0, 0,5 a 9,9 mm Hg; p < 0,00 pro všechny), stejně jako odpovídající hodnoty diastolického TK ( 6,4, 3,5 a 3,0 mm Hg; p < 0,00, p = 0,005 a p = 0,003). Závěr: Spironolakton je účinný lék k léčbě rezistentní arteriální hypertenze, který významně snižuje jak systolický, tak diastolický krevní tlak. Tuhosť aorty a vybrané genetické polymorfizmy v kontexte rizikového profilu premenopauzálnych žien s metabolických syndrómom A. Šimková, J. Bulas, A. Reptová, M. Potočárová, M. Pernický I. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Abdominálna obezita, porucha metabolizmu lipidov a glukózy, arteriálna hypertenzia (AH) sú rizikové faktory (RF), ktoré tvoria metabolický syndróm (MS). Poškodzujú cievnu stenu a urýchľujú formáciu aterosklerotických lézií. Predklinické (subklinické) poškodenie cieľových orgánov (SOP) je včasným markerom aterosklerotického procesu ešte pred vznikom manifestného kardiovaskulárneho ochorenia (KVO). Jedným zo SOP je zvýšená rýchlosť pulznej vlny v aorte (PWVao), ktorá reflektuje patologicky zvýšenú tuhosť. Prítomnosť MS posúva pacienta do vyššieho rizika vzniku KVO a diabetu (DM). V genetike KVO sú identifikované a skúmané viaceré polymorfizmy vo viacerých skupinách génov. Niektoré z nich majú silný vzťah ku vzniku KVO, iné zas pravdepodobnosť ochorenia zvyšujú pri vzájomnej kombinácii, alebo ak sú zároveň prítomné aj RF. Súbor a metódy: Zo súboru 8 premenopauzálnych pacientiek, 3 žien malo MS (podľa definície MS z roku 009); podsúbory sa štatisticky nelíšili v priemernom veku. Globálnu tuhosť aorty sme zisťovali pomocou prístroja Arteriograf Tensiomed. PWVao je výsledkom analýzy tvaru pulznej krivky, ktorá je získaná pomocou oscilometrickej metódy snímania pulzácii na a. brachialis. DNA bola izolovaná pomocou automatu Magna Pure LC (Roche). Trombofilné mutácie boli stanovené metódou real time PCR Light Cycler (Roche), ostatné mutácie komerčnými stripmi CVD StripAssays firmy Vienna Lab. Výsledky: V súbore s MS bola častejšie prítomná abdominálna obezita (93 % vs 4 %), AH (68 % vs 0 %) a dyslipidémia (9 % vs 8 %). DM mali 4 ženy s MS. PWVao bola signifikantne vyššia (p < 0,00) v skupine žien s MS (9,6 m/ s) v porovnaní so ženami bez MS (7,44 m/ s). Ženy s MS mali vyšší percentuálny výskyt polymorfizmu PA 4G/ 4G (48,4 % vs 8 %, p = 0,095), v ostatných vyšetrených polymorfizmoch génov sme výraznejšie percentuálny rozdiel nezaznamenali. Žiadny z výsledkov nebol štatisticky signifikantný. Záver: Premenopauzálne ženy s MS majú vyššiu PWVao. Tuhosť aorty je zvýšená napriek očakávanému protektívnemu hormonálnemu profilu u týchto žien. Jednoznačné genetické pozadie sme nezistili, čo favorizuje multifaktoriálnu etiológiu KVO. Účinek katetrizační renální denervace na hodnoty domácího krevního tlaku hodnoceného pomocí telemonitoringu M. Kamasová, J. Václavík, M. Táborský, D. Richter, T. Václavík, T. Skála, E. Kociánová, D. Vindiš I. interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc Katedra statistiky a pravděpodobnosti FIS VŠE v Praze Cíl: Renální denervace je nová metoda léčby rezistentní hypertenze. Účinek katetrizační renální denervace na domácí měření tlaku krve u pacientů s rezistentní hypertenzi nebyl dosud hodnocen. Soubor a metodika: V období od července roku 0 do října roku 0 byla provedena renální denervace u 9 pacientů s rezistentní arteriální hypertenzi (katétr Simplicity Medtronic, Mountain View, CA, USA). Hodnoty krevního tlaku pacientů P9

10 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie byly monitorovány pomocí domácího telemonitoringu krevního tlaku. Měření byla provedena před indikaci k renální denervaci a 6 měsíců po renální denervaci. K domácímu telemonitoringu krevního tlaku byly použity poloautomatické tlakoměry Stabil O Graph (I.E.M. GmbH Stolberg, Germany). Hodnoty krevního arteriálního tlaku a pulzu byly po každém měření automaticky odeslány k analýze do centrální databáze. Kompletní kontrola po 6 měsících byla zatím dokončena u 9 pacientů. Výsledky: Průměrné hodnoty domácího krevního tlaku měřené po dobu 7 dní pomocí telemonitoringu byly před renální denervaci 6,/ 90,5 mm Hg. Za 6 měsíců po renální denervaci hodnoty domácího krevního tlaku klesly o 0,9 ± 5,5/ 4,6 ± 0, mm Hg (p = 0,0035 pro hodnoty systolického krevního tlaku a p = 0,03 pro hodnoty diastolického krevního tlaku) na hodnoty 5,3/ 85,9 mm Hg. Při ambulantním měření krevního tlaku hodnoty krevního tlaku klesly ze vstupní hodnoty 65,4/ 89,4 mm Hg o 6,3 ±,9/ 6,7 ± 0, mm Hg (p = 0,0008 a p = 0,005 pro systolický a diastolický tlak krve). Hodnoty domácího měření krevního tlaku klesly ze 46,/ 80,6 mm Hg o hodnotu 7,9 ±,/ 3,6 ± 6,5 mm Hg (p = 0,003 pro systolický tlak a p = 0,007 pro diastolický krevní tlak). Závěr: Katetrizační renální denervace vede k signifikantnímu poklesu hodnot domácího krevního tlaku hodnoceného telemonitoringem. Význam přítomnosti diastolické dysfunkce levé komory na recidivu arytmie po radiofrekvenční ablaci paroxyzmální fibrilace síní T. Skála, M. Hutyra, E. Kociánová, D. Vindiš, D. Marek, M. Táborský I. interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc Úvod: Diastolická dysfunkce je spojena se zvýšením plnících tlaků levé komory (LK). Chronické tlakové přetížení síní vede ke vzniku fibrózy v levé síni (LS). Soubor a metodika: 75 pacientů podstoupilo radiofrekvenční ablaci (RFA) paroxyzmální fibrilace síní (FS). Do 4 hod před RFA byli vyšetřeni echokardiograficky se zaměřením na diastolickou funkci LK. Po RFA byla vysazena antiarytmika. Pacienti podstoupili 7denní Holter EKG za 3, 6, 9 a měsíců po ablaci. Jako recidiva arytmie byla hodnocena jakákoliv dokumentovaná FS za 3 měsíců od ablace. Výsledky: Recidiva arytmie byla zaznamenána u 5 pacientů ze 75 (0 %). Mezi pacienty s recidivou a bez recidivy FS nebyl rozdíl ve věku, délce trvání arytmie, CHADSVaSc, délce aplikace RF energie, ejekční frakci LK, velikosti LS. Signifikantní rozdíl byl nalezen v parametrech diastolické funkce LK: Em septální (Ems, 8, ± 0,43 vs 6, ± 0,6 cm/ s) a laterální (Eml, 0,6 ± 3,7 vs 9 ± 4 cm/ s) části mitrálního anulu a poměru E/ Em (5,4 ± vs 6,6 ±,). V ROC analýze cut off Ems < 7 cm/ s dosáhla senzitivity 9 % (95% CI %), specificity 58 % (95% CI %) a NPV 96 % v predikci rekurence FS po RFA (AUC 0,73, p < 0,00). Specificita Ems vzrostla na 80 % při Ems 5 a na 93,3 % při Ems 4 při adekvátním poklesu senzitivity. Cut off Eml 9 dosáhla senzitivity 77 % (95% CI 0,46 0,95), specificity 59 % (95% CI 0,43 0,74) (AUC 0,70, p = 0,035). Poměr E/ Em > 7 dosáhl senzitivity 64,3 % (95% CI 0,35 0,87), specificity 7,3 % (95% CI 0,57 0,84) (AUC 0,65, p = 0,035). Závěr: Pacienti s recidivou fibrilace síní po katetrizační ablaci mají častěji diastolickou dysfunkci. Parametry diastolické funkce mohou být využitelné v predikci recidivy. Čím výraznější je diastolická dysfunkce, tím více lze předpokládat recidivu fibrilace síní po ablaci. Patří echokardiografie na příjmovou ambulanci okresní interny? M. Záňová, Z. Monhart Interní oddělení Nemocnice Znojmo Úvod: Současné postavení echokardiografie v kardiologii je neotřesitelné, svoje místo si tato vyšetřovací metoda vydobyla v intenzivní medicíně. Na našem pracovišti máme zajištěnou dostupnost této metody i přímo v prostorách Centrálního příjmu (CP) na interní ambulanci. Možnost okamžitého vyšetření je samozřejmá během pracovní doby (k dispozici je 5 lékařů s touto erudicí), v době ÚPS je zajištěna formou příslužby. Spektrum stavů je především z oboru kardiologie bolesti na hrudi, diferenciální diagnostika dušnosti, dále frekventně vyšetřujeme pacienty přivezené po KPR pro náhlou zástavu oběhu (NZO) před přijetím na ARO v rámci diferenciální diagnózy příčiny NZO. Následující kazuistikou chceme dokumentovat přínos této metody v diferenciální diagnostice, a zdůraznit význam její rychlé dostupnosti. P0

11 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie Popis případu: 39letá pacientka hospitalizována na neurologickém oddělení pro recidivující tonicko klonické křeče náhle zkolabovala na chodbě u CP. Okamžitě byla převezena dovnitř CP, kde je výrazně agitovaná, cyanotická v tváři, hypotenzní, stěžuje si na dušnost a po krátké chvíli upadá do bezvědomí. Na monitoru bradykardie, ale pulzace na velkých tepnách nehmatné, zahájena kardiopulmonální resuscitace. Po intubaci a podání mg Atropinu, který zcela bez efektu na srdeční frekvenci, bylo provedeno urgentní ECHO vyšetření přímo na CP. Nález extrémně dilatované a dysfunkční pravé komory potvrzuje předpokládanou masivní plicní embolii jako příčinu oběhové zástavy. Na základě ECHO nálezu bez zbytečného prodlení rozhodnuto o podání trombolytické léčby (alteplázy). Po prvním bolusu trombolytika došlo ke stabilizaci krevního oběhu, následně provedené angioct plicnice prokazuje oboustrannou plicní embolizaci. Pacientka je po úspěšné KPR, oběhově stabilní, transferována k další péči na ARO. Závěr: Rychlá dostupnost echokardiografie jako vyšetřovací metody, která v urgentních stavech dokáže lékaře nasměrovat při diagnostických rozpacích a rozhodnout o dalším postupu, může být pro život pacienta zcela zásadní, jak popisuje i naše kazuistika. Patří ECHO na příjmovou ambulanci okresní interny? Podle našeho názoru jednoznačně ano. Infekční endokarditida u intravenózních narkomanů je onemocnění nejen pravostranných chlopní L. Lamparterová, Z. Monhart Interní oddělení Nemocnice Znojmo Úvod: Infekční endokarditida (IE) je závažné infekční onemocnění postihující především degenerované chlopně, chlopenní implantáty, stimulační elektrody, a v neposlední řadě zahrnuje zánět chlopní u intravenózních narkomanů. V běžné populaci se běžněji setkáváme s IE na levostranných chlopních. U intravenózních narkomanů je tomu častěji naopak, neboť nesterilní droga a bakterie z povrchu kůže injikované do venózního řečiště nejprve procházejí přes pravostranné srdeční oddíly, kde působí chemické a mechanické poškození zejména trikuspidální chlopně. U intravenózních narkomanů se ale také vyskytuje postižení levostranných chlopní, které se vysvětluje bakteriemií a přechodem mikročástic drogy o velikosti 8 0 μm, které procházejí plicním řečištěm a poškozují mitrální a aortální chlopeň. Levostranná IE má horší prognózu a častěji se zde setkáváme se embolizačními komplikacemi. Popis případu: Kazuistika popisuje případ 3letého muže, intravenózního narkomana, s IE mitrální chlopně, pro kterou svědčil ECHO nález vegetace na předním cípu mitrální chlopně a vysoká zánětlivá aktivita. Byla podávána antibio tika (ATB) dle doporučených postupů a odebrány opakovaně hemokultury, které neprokázaly vyvolávající agens. ATB léčbu bylo nutno změnit pro rozvoj polékové neutropenie. Vzhledem k obtížné spolupráci s pacientem byla ATB léčba několikrát vedena pouze ambulantně. IE postupně způsobila závažnou mitrální regurgitaci a průběh byl komplikován i embolizační příhodou (infarktem sleziny). Po 3 měsících došlo k rozvoji levostranného srdečního selhání na podkladě významné mitrální regurgitace a bylo indikováno operační řešení endokarditidy mitrální chlopně. Původně uvažovanou záchovnou operaci nebylo možné realizovat z důvodu těžké destrukce chlopně včetně perforace cípu, proto byla implantována mechanická chlopeň. Pacient je nyní v našem ambulantním sledování a zatím při léčbě spolupracuje. Kazuistika je doplněna bohatou obrazovou dokumentací. Závěr: Intravenózní narkomani jsou skupinou pacientů, u které je při febrilním stavu nutno myslet na možnost IE. Současně je nutno počítat s velkou mírou non compliance a často je nutno realizovat ATB léčbu ambulantně i s perorálním podáváním ATB. Kazuistika potvrzuje, že u intravenózních narkomanů se nesetkáváme pouze s pravostrannými IE, ale že bývá přítomné i postižení levostranných chlopní, u kterého je horší prognóza. Myxóm o 5 minút kazuistika K. Martiaková, A. Ježíková, P. Makovický, J. Dvorský, F. Kovář, J. Mištinová, M. Hulman 3, M. Mokáň I. interná klinika JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Magnetická rezonancia Medicentrum Ružomberok, a.s., Slovenská republika 3 Oddelenie srdcovej chirurgie Národného ústavu srdcových a cievnych chorôb, a.s., Bratislava, Slovenská republika Úvod: Myxómy sú najčastejšie primárne nádory srdca. Tvoria % všetkých benígnych nádorov. Vyskytujú sa v každom veku a prevažne u žien. Morfologicky je myxóm polypoidný alebo guľovitý útvar, ktorý rastie buď na stopke alebo široko nasadá na stenu srdcovej dutiny. Jeho veľkosť kolíše obvykle od do 5 cm. Má pôvod v nediferencovaných mezenchymál P

12 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie nych bunkách, ktoré sa môžu diferencovať na iné elementy, ako fibroblasty, svalové bunky, endotélie a tvoriť aj primitívne kapilárne priestory. Klinické symptómy závisia od lokalizácie a veľkosti myxómu. Pri lokalizácii v ľavej predsieni (až 75 % nádorov) môže spôsobiť obštrukciu predsiene a mitrálnej chlopne s typickým hemodynamickým obrazom mitrálnej pseudostenózy. Celkové klinické symptómy však nie sú špecifické. Môžu imitovať infekčné, malígne alebo imunologické ochorenie. Periférne embolizácie sa vyskytujú v 0 60 %. Asymptomatických pacientov býva 0 56 %. Základnou diagnostickou metódou je transtorakálna a transezofageálna echokardiografia. Liečba je chirurgická. Extirpácia tumoru má dobrú prognózu s minimálnym rizikom recidívy. Kazuistika: Ide o 44 ročnú pacientku bez závažného predchorobia prijatú do rajónnej nemocnice pre klinické známky obštrukčného ikteru s ultrazvukovou verifikáciou cholecystolitiázy a choledocholitiázy s dilatáciou extrahepatálnych a intrahepatálnych žlčovodov. Realizáciou magnetickej rezonančnej cholangiopankreatikografie (MRCP) bola prekvapivo nájdená len zhrubnutá stena žlčníka s podozrením na infiltratívny proces. Doplnením endoskopickej retrográdnej cholangiopankreatikografie (ERCP) s papilosfinkterotómiou a následnou extrakciou veľkého množstva nájdených žlčových konkrementov došlo k zlepšeniu klinického stavu pacientky a postupnej normalizácii laboratórnych parametrov. K objasneniu nálezu zmien steny žlčníka sme zrealizovali vyšetrenie abdomenu a malej panvy počítačovou tomografiou (CT) a vyšetrenie pozitrónovou emisnou tomografiou s CT s vylúčením maligneho procesu. Pacientku sme pripravovali na elektívnu cholecystektómiu. V rámci plánovania operačného zákroku sme doplnili echokardiografické vyšetrenie s náhodným nálezom veľkej kompaktnej tumoróznej masy vyplňujúcej takmer celú ľavú predsieň, bez obštrukcie vtokového traktu ľavej komory. Vyslovené podozrenie na obrovský myxóm ľavej predsiene bolo potvrdené vyšetrením magnetickou rezonanciou. V ďalšom priebehu bola pacientka akútne preložená na Oddelenie srdcovej chirurgie Národného ústavu srdcových a cievnych chorôb v Bratislave, kde bola úspešne operovaná s primeraným pooperačným priebehom. S odstupom 3 mesiacov od kardiochirurgickej intervencie podstúpila i laparoskopickú cholecystektómiu. V súčasnom období je bez subjektívnych ťažkostí, dosiahla pôvodnú hmotnosť (nárast hmotnosti oproti obdobiu pred kardiochirurgickou operáciou o asi 5 kg), klinicky stabilná a v dobrej fyzickej kondícii. Okrem kontroly srdcovej frekvencie (pooperačne sklon k sínusovej tachykardii) nevyžaduje inú medikáciu. Kardiomyopatie typu non compaction počas gravidity, úskalia diagnostiky a liečby M. Púčková, M. Jamrišková, R. Hatala, M. Mokáň 3 Kardiovaskulárne centrum Martin, Slovenská republika Národný ústav srdcovocievnych chorôb, a.s., Bratislava, Slovenská republika 3 I. interná klinika JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Úvod: Diagnostika a liečba ochorení srdca prvý krát zachytených počas gravidity musí zohľadniť ochranu života matky ako aj plodu. Cieľ: Cieľom práce je popis prípadu výskytu symptomatických komorových arytmií zachytených u pacientky počas tretej gravidity. Popis prípadu: 35 ročná zdravotná sestra s primárnou hypotyreózou na podklade autoimúnnej tyreoitídy v substitučnej liečbe, počas 3. fyziologicky prebiehajúcej gravidity v. trimestri vyšetrená kardiológom pre pocity celkovej slabosti s prekolapsovými stavmi spojenými s palpitáciami. Fyzikálne vyšetrenie bez patologického nálezu, TK 0/ 60 mm Hg, pulz pravidelný, 76/ min, kľudový EKG záznam so zmenami v repolarizácii v anteroseptálnej oblasti s nálezom asymetricky negatívnych T vĺn, echokardiografický obraz bez dilatácie srdcových oddielov, bez hypertrofie stien, bez ložiskových porúch kinetiky so stopovou mitrálnou regurgitáciou a ľahko redukovanou systolickou funkciou ľavej komory. Počas 4- hodinového domáceho EKG monitoringu zachytené početné polymorfné KES miestami v salvách až krátkych behoch. Výsledky laboratórnych vyšetrení vylúčili zmeny v krvnom obraze, v parametroch vnútorného prostredia, akútne zápalové ochorenie myokardu infekčnej, prípadne inej etiológie. Zachytené zvýšené hodnoty BNP. V liečebnom režime doporučené obmedzenie fyzickej aktivity, podávané malé dávky beta blokátora. Gravidita ukončená v termíne pôrodu cisárskym rezom. V popôrodnom období realizované zobrazovacie vyšetrovacie metódy (CT koronarografia, MRA srdca) s diagnózou kardiomyopatie typu non compaction s požiadavkou realizácie elektrofyziologického vyšetrenia (EFV). Po opakovaných synkopách realizované EFV s indukciou komorových tachykardií so synkopou s následnou implantáciou ICD v rámci sekundárnej prevencie NKS. Záver: Priblížením prípadu prezentujeme úskalia a limitácie diagnostických a terapeutických symptomatických komorových arytmií počas gravidity. P

13 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie Zriedkavá komplikácia elektrickej kardioverzie omráčenie myokardu s kardiogénnym šokom K. Trejbal Kardiologické oddelenie Kliniky kardiológie Východoslovenského ústavu srdcových a cievnych chorôb, a.s., Košice, Slovenská republika V kazuistike popisujeme prípad 63 ročného pacienta s perzistujúcou fibriláciou predsiení, ktorá bola pri prvej hospitalizácii riešená úspešnou nekomplikovanou EKV. Po necelých 5 mesiacoch bol pacient rehospitalizovaný pre znaky chronického srdcového zlyhania NYHA III, na EKG sme registrovali recidívu fibrilácie predsiení s rýchlou odpoveďou komôr, na ECHO KG bol prítomný pokles ejekčnej frakcie ĽK z 50 na 5 8 %, a to aj napriek vyťaženej farmakologickej liečbe (amiodaron, dabigatran, bisoprolol, trandolapril, spirolaktón, atorvastatín, furosemid). Stav sme zhodnotili ako suspektnú tachykardickú KMP. Opätovne sme realizovali elektrickú kardioverziu, ktorou bol navodený sínusový rytmus, avšak po EKV nedochádzalo ku obnove vedomia, TK bol nemerateľný a ECHO KG nález svedčil pre kritický poklesu systolickej funkcie ĽK (EF do 0 %). Pri komplexnej liečbe vrátane dobutamínu sme do 5 min registrovali zlepšenie kinetiky ĽK na úroveň pred EKV, normalizáciu TK, pacient sa prebral a jeho stav sa stabilizoval. V. fáze hospitalizácie sme realizovali SKG s nálezom závažnej stenózy strednej RIA, ktorú sme riešili PCI s implantáciou stentu. Pri ambulantnej kontrole mesiac od prepustenia sa mal pacient dobre, ECHO KG dokumentovalo nárast EF ĽK na 45 %, na EKG pretrvával sínusový rytmus. Kým omráčenie predsiení po EKV je dobre známe, myokardiálny stunning v súvislosti s EKV (resp. aj pri iných modalitách navodenia SR, ako sú farmakologická kardioverzia či RFCA) je raritný. V dosiaľ ojedinele publikovaných kazuistikách bol ako liek prvej voľby rovnako úspešne použitý dobutamín, ktorý je tak považovaný ako optimálna bridge therapy pre tento typ kardiogénneho šoku. Bolestivý hrudníkový syndróm u 58 ročného hypertonika s dokumentovaným WPW syndrómom kazuistika V. Vitanov Klinika kardiológie Východoslovenského ústavu srdcových a cievnych chorôb, a.s., Košice, Slovenská republika 58- ročný hypertonik s dokumentovaným WPW syndrómom zaradený na waiting list za účelom RFCA akcesórnej dráhy. Iniciálne hospitalizovaný pre opakovaný hrudný dyskomfort, koronarograficky zistená bifurkačná stenóza RIA. Doplnené vyšetrenie FFR (frakčná prietoková rezerva) svedčí pre hemodynamicky nezávažnú stenózu, nález ponechaný na konzervatívny postup. Vzhľadom na symptómy pacienta realizujeme plánovanú RFCA akcesórnej dráhy pre WPW syndróm úspešná procedúra. V ďalšom priebehu hospitalizácie registrujeme recidívu hrudného dyskomfortu, s EKG korelátom akcelerovaného komorového rytmu s frekvenciou asi 80/ min, s QRS tvaru BPTR. Symptómy pravdepodobne súvisia s retrográdnym prevodom na predsiene a ich kontrakciou proti zatvoreným AV chlopniam (ekvivalent pacemakerového syndrómu). Za účelom zníženia retrográdneho prevodu pridávame do liečby BB (sotalol). Tako tsubo kardiomyopatie, stále vzácná D. Matouš, J. Sulitka, J. Gajdůšek, J. Januška Interní oddělení Nemocnice Nový Jičín a.s Kardiologické oddělení, Kardiocentrum Nemocnice Podlesí a.s., Třinec Kazuistické sdělení popisuje případ pacientky přijaté na interní oddělení okresní nemocnice s anamnézou stenokardií vzniklé v souvislosti se stresovou událostí (požár v domově s pečovatelskou službou). Klinický obraz od počátku typický pro akutní koronární syndrom (EKG změny, laboratorní známky myokardiální nekrózy, echokardiograficky těžká deprese systolické funkce LK). Referována do KC k provedení SKG, koronarograficky však nevýznamné aterosklerotické postižení koronárního řečiště, ventrikulograficky typický obraz pro Tako tsubo KMP, časná úprava systolické dysfunkce LK. P3

14 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie Je u mladých pacientů s infarktem myokardu možné vyšetřovat expresi adipokinů v leukocytech periferní krve? A. Smékal, J. Václavík, D. Stejskal, R. Richterová 3, M. Hutyra, M. Táborský I. interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc Oddělení laboratorní medicíny Středomoravské nemocniční a.s., Prostějov 3 Laboratoře Agel, a.s., Nový Jičín Cíl: V současné době jsou málo prozkoumány vlivy adipokinů na patogenezi aterosklerózy a časnou manifestaci akutního infarktu myokardu (AIM) v mladém věku. Diference v jejich expresi a koncentraci by mohla být novým, dosud neprozkoumaným rizikovým faktorem AIM. Cílem této pilotní studie bylo zhodnotit, zda je možné detekovat expresi mrna vybraných adipokinů v leukocytech periferní krve u mladých nemocných s infarktem myokardu. Soubor a metodika: Prospektivně bylo vyšetřeno 4 pacientů, kteří prodělali akutní infarkt myokardu v mladém věku (muži ve věku 8 45 let a ženy 8 55 let). Z leukocytů periferní krve byla izolována RNA a transkribována do cdna (přepis kitem iscript). Následně byla provedena analýza exprese následujících genů (LC 480II, kity BioVendor): adipocyte fatty acid binding protein (AFABP, FABP4), leptin, adiponectin receptor (ADN R) a jako housekeeping gen b - microglobulin. Výsledky: U testovaných osob nebyla detekovatelná exprese ADN R u 9 pacientů (,5 %), exprese leptinu u 0 pacientů (5 %) a exprese FABP4 u 5 pacientů (37,5 %). U ostatních pacientů byla potvrzena exprese adipokinové mrna v leukocytech periferní krve v překvapivě vysokých koncentracích. Závěr: Vůbec poprvé jsme prokázali, že expresi mrna vybraných adipokinů lze kvantifikovat i v leukocytech periferní krve. Je možné, že nízká exprese u protektivních adipokinů a vysoká u rizikových může být příčinou časné manifestace AIM. K ověření našich tvrzení nyní soubor pacientů rozšiřujeme a měříme vztah mezi mrna a produktem genu (tedy koncentrací adipokinu v séru) a souvislost mezi mrna v tukové tkáni a leukocytech periferní krve. Tyto informace budou doplňujícím obsahem prezentace. Raritná príčina imitujúca akútny koronárny syndróm M. Potočárová, M. Filková, V. Kasperová,V. Hricák, M. Kozlovský I. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Oddelenie akútnej kardiológie koronárnej starostlivosti Národného ústavu srdcových a cievnych chorôb, a.s., Bratislava, Slovenská republika Úvod: Prítomnosť ST elevácií ako EKG markera akútneho transmurálneho poškodenia myokardu spolu s bolesťami na hrudníku sú alarmujúce príznaky vyžadujúce urgentnú intervenciu. Vylúčenie ischemickej etiológie spomínaných symptómov je často možné potvrdiť len koronarograficky a na zistenie presnej príčiny je nevyhnutný dôkladný odber anamnézy a doplňujúce vyšetrujúce metódy. Kazuistika: Popisujeme prípad 37 ročného pacienta privezeného na našu internú ambulanciu pre tlakové bolesti na hrudníku bez vyžarovania v trvaní asi dni, dyspnoe a kolaps s krátkou poruchou vedomia. V objektívnom obraze dominovala hypotenzia, bledosť a na EKG zázname boli prítomné anterolaterálne elevácie ST segmentu. Pre podozrenie na STEMI bol pacient bol štandardne iniciálne zaliečený a urgentne odoslaný na katetrizačné pracovisko. Akútne koronarografické vyšetrenie nepreukázalo aterosklerotické zmeny koronárnych artérií, významný bol však vedľajší nález corpus alienum v pravom mediastine. Cielenou anamnézou bol dodatočne zistený abúzus heroínu a údaj zalomenia ihly pri jeho i.v. aplikácii v ingvine pred asi 0 dňami. Dodatočné zobrazovacie vyšetrenia potvrdili úlomok ihly v perikardiálnej dutine s perikardiálnym výpotkom a počínajúcou tamponádou srdca. U pacienta bola realizovaná urgentná perikardiocentéza a neskôr kardiochirurgická extrakcia corpus alienum s primeraným pooperačným priebehom a vymiznutím ťažkostí. Záver: Viaceré nekoronárne ochorenia môžu imitovať typické symptómy akútneho koronárneho syndrómu vrátane EKG zmien, laboratórneho a klinického nálezu. Prítomnosť cudzieho telesa je veľmi zriedkavou príčinou, na ktorú sa v praxi nemyslí, zvlášť ak chýbajú anamnestické údaje, ktoré by jej nasvedčovali. Embolizácia úlomkom ihly je síce raritnou, no podceňovanou komplikáciou intravenózneho abúzu drog, s potencionálne fatálnymi následkami ako ruptúra myokardu, tamponáda srdca alebo infekčná endokarditída. Doteraz bolo popísaných iba niekoľko málo prípadov centrálnej embolizácie pri i.v. abúzeroch a v dostupnej česko slovenskej literatúre sme sa nestretli s výskytom tamponády srdca tejto etiológie. P4

15 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie Cystatin C jako nezávislý prognostický ukazatel u pacientů s akutním infarktem myokardu s elevacemi ST segmentu J. Přeček, M. Hutyra, F. Kováčik, K. Blokšová, M. Táborský I. interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc Úvod: Cystatin C je považován za nezávislý prediktor prognózy pacientů s kardiovaskulárním onemocněním, což bylo již ověřeno u pacientů s akutním srdečním selháním a také akutním infarktem myokardu bez elevací ST. Pro pacienty s akutním infarktem myokardu s elevacemi ST doposud data chybějí. Cíle: Hlavním cílem této práce je stanovit prognostickou sílu vstupní hodnoty cystatinu C u neselektované populace pacientů s akutním koronárním syndromem s elevacemi ST (STEMI). Soubor a metoda: Do studie bylo zařazeno 606 konsekutivních pacientů hospitalizovaných na I. interní klinice kardiologické FN Olomouc s diagnózou akutního STEMI. Pro tuto populaci byla stanovena vstupní hodnota cystatinu C a také někte rá další vstupní klinická a laboratorní data. V souboru bylo zařazeno 434 mužů (7,6 %) a 7 žen (8,4 %), průměrný věk pacientů byl 65,34 let. Hospitalizační mortalita v tomto souboru byla 5,94 %. Výsledky: Pro cystatin C byla nalezena nejsilnější korelace ze všech stanovených markerů ve vztahu k nemocniční mortalitě. V ROC analýze dosáhla AUC pro cystatin C hodnoty 0,79 (95% CI: 0,70 0,87; p < 0,000). Tato korelace byla významnější než pro ostatní ukazatele renálních funkcí (kreatinin: 0,69; urea: 0,74; GF MDRD: 0,77; GF z cysatinu C: 0,78) i ně kte ré další ukazatele, které jsou obvykle spojovány se zvýšením mortality za hospitalizace (NT probnp: 0,75; troponin T: 0,63, úroveň srdečního selhání Killip vstupně: 0,68). Závěr: V předloženém modelu byla identifikována jednoznačná korelace mezi vstupní hodnotou cystatinu C a nemocniční mortalitou pacientů se STEMI. Toto potvrzuje pozici cystatinu C jako nezávislého prognostického faktoru kardiovaskulárních onemocnění, včetně akutního infarktu s elevacemi ST segmentu. Negativní troponin nevylučuje akutní koronární syndrom kazuistiky A. Andrušková, Z. Monhart Interní oddělení Nemocnice Znojmo Úvod: Akutní koronární syndrom (AKS) bez elevací ST úseku zahrnuje nejen akutní infarkt myokardu bez ST elevací (NSTEMI), ale také nestabilní anginu pectoris (NAP). Jedná se o akutní ložiskovou ischemii myokardu, která nevede k nekróze, NAP od NSTEMI tedy odlišuje nepřítomnost bio chemických známek nekrózy myokardu (nepřítomnost vzestupu troponinu a CKMB). Pacienti s nestabilní anginou pectoris jsou ohroženi progresí stavu do akutního infarktu myokardu, a indikace intervenční léčby se řídí rizikovou stratifikací pacienta. Velmi důležitá je pečlivá anamnéza a opakované EKG vyšetření k zachycení dynamických změn křivky. Naše kazuistiky dokumentují případy pacientů s AKS, kteří měli velmi významný koronární nález při negativním troponinu a velmi profitovali z časné indikace intervenční léčby. Popis případu: Kazuistika. 6letá žena s hypertenzí a hyperlipidemií byla přijata na interní oddělení pro 3týdenní bolesti na hrudi tlakového charakteru provázené palpitacemi zejména při námaze, mizející v klidu. EKG s vývojem negativních T anterolaterálně. Při fyzikálním vyšetření hypertenze, jinak bez známek kardiální dekompenzace, bez tachykardie. ECHO srdce s normální ejekční frakcí, ale s nálezem hypokinézy apikální části septa. Kazuistika. 80letý muž bez anamnézy kardiovaskulárního onemocnění byl přijat na interní oddělení pro bolesti za sternem bez propagace při minimální námaze a při přechodu do chladu. Na EKG negativní T nad přední stěnou s prohloubením negativních T za hospitalizace. Laboratorně vyjma chronické elevace transamináz bez pozoruhodností, ECHO bez nálezu ložiskové poruchy kontraktility, bez známek kardiální dekompenzace, při fyzikálním vyšetření zjištěna hypertenze. V obou případech byly markery myokardiální nekrózy opakovaně negativní, přesto na základě typických subjektivních potíží a dynamických EKG změn byl stav hodnocen jako akutní koronární syndrom charakteru NAP. Iniciálně byla podána antiagregační + antikoagulační léčba + vyšší dávka statinu, a obou případech byla do 48 hod provedena koronarografie s významným nálezem na koronárním řečišti. U první pacientky 90% stenóza RIA, u druhého pacienta 99% odstupová stenóza RIA. Oba pacienti byli po úspěšné koronární intervenci s implantací stentu bez potíží, bez dysfunkce levé komory. V medikaci mají nově klopidogrel, ASA, ACEI, statin, beta blokátor. Závěr: Naše kazuistiky dokumentují případ pacientů s akutním koronárním syndromem s negativními markery myokardiální nekrózy, v hemodynamicky stabilním stavu, bez předchozí anamnézy kardiálního onemocnění, přesto s významným nálezem na věnčitých tepnách. Chceme zdůraznit přínos časného invazivního přístupu i u vybraných pacientů s troponin negativním AKS. P5

16 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie Malígnym melanómom imitovaný akútny koronárny syndróm či reálny akútny koronárny syndróm? kazuistika N. Hučková, L. Gužiková, M. Čaprnda, M. Bendžala, P. Babál, H. Mrázová II. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Ústav patologickej anatómie LF UK Bratislava, Slovenská republika V nasledujúcich riadkoch popisujeme prípad 67 ročnej pacientky, hospitalizovanej na našej klinike pre anamnézu kolapsových stavov. Pacientka pri príjme udávala iba bolesti chrbta v mieste exofyticky rastúceho tumoru. V diagnostike boli využité rutinne používané laboratórne testy, ktoré odhalili anémiu ťažkého stupňa normocytovú, hypochrómnu, hypoproteinémiu, eleváciu zápalových ukazovateľov (leukocyty, C reaktívny proteín) a zobrazovacie metódy (ultrasonografia, počítačová tomografia), pomocou ktorých bolo vyslovené podozrenie na diseminované nádorové ochorenie (metastázy v slezine, skelete a lymfatických uzlinách). Pacientka bola následne operovaná na chirurgickej klinike, kde jej bol odstránený tumor na chrbte. Následne sa stav pacientky skomplikoval vznikom tlakových bolestí na hrudníku, ktoré boli doprevádzané zmenami na elektrokardiograme a laboratórne bola zaznamenaná dynamika kardiošpecifických markerov. Stav sme hodnotili ako rozvíjajúci sa akútny koronárny syndróm. Pacientke sme podali konzervatívnu liečbu akútneho koronárneho syndrómu, avšak aj napriek tejto liečbe pacientka exitovala. Pitva však prezradila inú bezprostrednú príčinu smrti, ktorými boli metastázy malígneho melanómu chrbta. Monitorovanie účinnosti antiagregačnej liečby u pacientov s akútnym STEMI pomocou optickej agregometrie prvé skúsenosti M. Samoš, I. Škorňová, L. Duraj, F. Kovář, M. Fedor, P. Galajda, R. Šimonová, M. Stančík, T. Bolek, J. Staško, P. Kubisz, M. Mokáň I. interná klinika JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Klinika hematológie a transfuziológie JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Úvod: Variabilita antiagregačnej odpovede/ rezistencia pacienta s akútnym infarktom myokardu s ST eleváciami (STEMI) na podávanú antiagregačnú liečbu môže viesť k jej nedostatočnej účinnosti a následnému vzniku trombotických komplikácií. Z uvedeného dôvodu sa ako vhodné ukazuje monitorovanie účinnosti antiagregačnej liečby laboratórnymi metódami. Cieľom práce bolo overiť, či je optická agregometria klinicky použiteľnou metódou pri monitorovaní účinnosti antiagregačnej liečby a či je táto liečba u pacientov s akútnym STEMI dostatočne účinná. Materiál a metodika: Pilotná prospektívna štúdia u pacientov s akútnym STEMI a následnou urgentnou koronarografiou. Optická agregometria s použitím arachidónovej kyseliny (AK) a ADP bola zvolená na stanovenie účinnosti antiagregačnej liečby. Vzorky boli odobrané pred koronarografiou (vzorka ), ako aj na. deň po vyšetrení (vzorka ). Súbor tvorilo 9 pacientov s akútnym STEMI (6 mužov, 3 žien). Všetkým bola podaná nasýcovacia dávka kyseliny acetylsalicylovej a ADP inhibítora: u 8 klopidogrel a u prasugrel. Kontrolný súbor tvorilo zdravých darcov krvi (7 mužov, 4 ženy), bez akejkoľvek antiagregačnej liečby. Výsledky: Pacienti mali signifikantne nižšiu agregabilitu trombocytov po AK a ADP v porovnaní s kontrolným súborom. Pri prvom vyšetrení však bola v skupine pacientov pozorovaná nedostatočná antiagregačná aktivita po AK u 9 pacientov a po ADP u 7 pacientov. Druhé vyšetrenie preukázalo nedostatočnú antiagregačnú aktivitu po AK u 8 pacientov a po ADP u 3 pacientov. Pacienti liečení prasugrelom mali signifikantne nižšiu agregabilitu po ADP než pacienti liečení klopidogrelom (vzorka : 35 ± 8,0 % vs 54 ± 3, %; vzorka :,0 ± 0,3 % vs 43,5 ± 7,3 %; p < 0,0). Záver: Výsledky práce naznačujú dobrú klinickú využiteľnosť optickej agregometrie pri monitorovaní účinnosti antiagregačnej liečby. Antiagregačná liečba podávaná v štandardných doporučených dávkach nie je však u pacientov s akútnym STEMI vždy dostatočne účinná, čo podporuje širšie zavedenie jej monitorovania do klinickej praxe. Liečba prasugrelom sa zdá byť u pacientov s akútnym STEMI účinnejšia než liečba klopidogrelom. A predsa to nie je hematóm... M. Danková, E. Demešová, S. Bodíková, V. Pokorná, T. Pázmanová IV. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Perorálna antikoagulačná liečba v manažmente tromboembolickej choroby prináša okrem účinnej terapeutickej modality aj riziko nežiadúcich účinkov. V kazuistike prezentujeme prípad zriedkavej komplikácie antikoagulačnej liečby u pacientky po embolizácii do a. pulmonalis. P6

17 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Kardiologie Kazuistika: 3 ročná pacientka, fajčiarka s pozitívnou rodinnou anamnézou tromboembólie, bola prijatá pre hlbokú venóznu trombózu vo femoropopliteálnom úseku pravej dolnej končatiny s embolizáciou do a. pulmonalis s nízkym rizikom. Laboratórne sme zaznamenali deficit proteínu C, v skríningu trombofílie potvrdili heterozygotnú mutáciu faktora V Leiden a protrombínu. U pacientky sme na 3. deň iniciácie liečby warfarínom zaznamenali vznik kožných morf v oblasti stehna a predkolenia vľavo, ktoré dermatológ hodnotil ako hematómy pri prewarfarinizácii. Napriek tomu sme suponovali warfarínom indukovanú nekrózu kože. Po zrušení účinku warfarínu a ponechaní pacientky na antikoagulačnej liečbe nízkomolekulovým heparínom (LMWH) sa stav napriek terapeutickej hladine anti Xa komplikoval progresiou trombotickej oklúzie vpravo, tromboflebitídou v. saphena magna s hlbokou venóznou trombózou zasahujúcou do v. femoralis communis. Vzhľadom na kožné nekrózy s nepredvídateľným rizikom krvácania sme zvolili kontinuálne podávanie nefrakcionovaného heparínu, čo napriek supraterapeutickým dávkam na kilogram hmotnosti viedlo k progresii nálezu. Kontrolné hladiny proteínu C a S boli fyziologické, zaznamenali sme pokles antitrombínu III, čo mohlo podmieňovať neúčinnosť liečby heparínom a vyšetrením funkcií trombocytov sme suponovali syndróm lepivých doštičiek. Po substitúcii antitrombínu III s prechodom na LMWH a duálnou protidoštičkovou liečbou sme zaznamenali parciálnu rekanalizáciu hlbokého venózneho systému DK. Chirurgická intervencia v oblasti nekróz bola problematická pre zvýšené riziko krvácania, preto bola úspešne použitá larválna terapia s s následným naložením VAC systému. Záver: Warfarínom indukovaná nekróza kože je raritnou, potenciálne smrteľnou komplikáciou, na ktorú musíme myslieť v rámci diferenciálnej diagnostiky, keďže včasné rozpoznanie a liečba sú kľúčové z hľadiska prognózy. Aortálna disekcia u pacienta s Marfanovým syndrómom M. Dragula, M. Kňazeje, F. Kovář, M. Mokáň I. interná klinika JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Akútna aortálna disekcia typu A je život ohrozujúci emergentný stav s vysokou mortalitou a morbiditou napriek operačnej liečbe. V kazuistike prezentujeme prípad 56 ročného pacienta, s anamnézou hypertenzie a diabetu. typu, prijatého na naše oddelenie bolesti na hrudníku s EKG obrazom laterálneho NSTEMI. Klinické a echokardiografické vyšetrenie suponuje aortálnu disekciu, následným CT vyšetrením potvrdzujeme rozsiahlu disekciu aorty od ascendentej aorty, nezasahujúcu aortálnu chlopňu, v aortálnom oblúku s prechodom na truncus brachiocephalicus, bilaterálne na karotické artérie, na ľavú a. subclavia, pokračujúcu v descendentnej a brušnej aorte až po ilické tepny bilaterálne. Pacient bol s počínajúcim kardiogénnym šokom operovaný na kardiochirurgickom pracovisku s excíziou ascendentnej aorty a jej náhradou, s pretrvávajúcou disekciou od oblúka aorty. Počas ďalších mesiacov bol stav komplikovaný poruchou vedomia a ťažkou pravostrannou hemiparézou, nozokomiálnou sepsou pri bronchopneumónii a intestinálym krvácaním s hemoragickým šokom. Na komplexnej liečbe pacient postupne stabilizovaný, pri demitácii len s frustnou pravostrannou lateralizáciou. Pri kontrolách u pacienta diagnostikujeme Marfanov syndróm, pri ročnej kontrole pretrváva disekcia v prakticky nezmenenom rozsahu, klinicky je pacient stabilizovaný. Embolizace do a. pulmonalis se zdrojem z AVF kazuistika J. Ondráková,, P. Dráč, P. Utíkal, J. Fialová I. interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc II. chirurgická klinika cévně transplantační LF UP a FN Olomouc Úvod: Plicní embolie je ucpání krevního řečiště plic vmetkem (embolus), jehož nejčastějším zdrojem jsou žíly dolních končetin, resp. jejich trombóza. Ojedinělé jsou však i jiné zdroje možné embolizace. Kazuistika: Popisujeme případ 53letého muže po. transplantaci kadaverózní ledviny pro chronickou renální insuficienci po akutní glomerulonefritidě. Tři týdny po zrušení (podvazu) radiocefalické AVF l. sin. došlo k embolizaci do plicnice z této spojky po předchozím zánětu flebitidě v místě aneuryzmatické dilatace. Masivní bilaterální plicní embolizace vznikla ihned po masáži parciálně ztrombotizavané AVF samotným pacientem. Zdroj embolizace byl potvrzen sonograficky s nálezem parciální trombózy shuntu. Nemocný byl úspěšně zaléčen trombolýzou, v další době do zrušení spojky byl na antikoagulační terapii. V březnu roku 03 byla spojka znovu zrušena, tentokrát podvazem v kubitě, po předchozí fistulografii. Jiný zdroj možné embolizace byl vyloučen. P7

18 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Metabolizmus Primární synoviální sarkom srdce J. Obrová, M. Kaletová, M. Táborský, D. Kurfürstová, A. Klváček 3 I. interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc Ústav klinické a molekulární patologie LF UP a FN Olomouc 3 Kardiochirurgická klinika LF UP a FN Olomouc Synoviální sarkom je tumor měkkých tkání a postihuje zejména adolescenty a mladší dospělé. Tvoří jen asi 5 0 % všech sarkomů. Často se vyskytuje v sousedství velkých kloubů, ale málokdy vzniká přímo v synoviální membráně. Jeho histogeneze není zatím zcela objasněna. Primární synoviální sarkom srdce je extrémně vzácný. V literatuře nacházíme jen několik kazuistických sdělení. Popisujeme případ mladé ženy přijaté na I. interní kliniku kardiologickou LF UP a FN Olomouc pro měsíc trvající progredující bolest na hrudi a intermitentní febrilie. Vstupní zobrazovací metody prokázaly nehomogenní lakunární perikardiální útvar velikosti mm naléhající na boční stěnu levé komory a nález perikardiálního výpotku bez známek tamponády srdeční. MRI srdce je postkontrastně bez sycení patologické formace odpovídající tumoru. Vzhledem k nejasné etiologii perikardiálního útvaru indikována kardiochirurgická diagnostická minitorakotomie. Cytogenetickým a imunohistochemickým vyšetřením stanovena diagnóza monofázického synoviálního sarkomu. Následné PET CT vyšetření prokazuje hypermetabolizmus značené glukózy v části objemného tumoru peri myokardu bez známek generalizace. Nicméně nález je inoperabilní a pacientka je léčena pouze chemoterapeuticky. Přes terapii kontrolní MRI srdce vykazuje progresi nemoci. Metabolizmus Analýza výskytu diabetes mellitus. typu u pacientov prijatých pre akútne srdcové zlyhanie a akútny koronárny syndróm na internej klinike M. Pernický, J. Murín, A. Šimková I. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Diabetes mellitus. typu (DM) patrí medzi najčastejšie chronické choroby. V dôsledku jeho závažných akútnych a chronických komplikácií sa zvyšuje chorobnosť i úmrtnosť nielen na diabetes, ale aj na iné hlavne kardiovaskulárne ochorenia. Tiež zhoršuje kvalitu života pacientov. Ak sa DM. typu adekvátne nelieči, skracuje sa očakávaná dĺžka života pacientov o viac ako 5 30 %. Závažná je však najmä problematika kardiovaskulárnych ochorení, ktoré sú u diabetikov v porovnaní s bežnou populáciou 4 8 krát častejšie, majú horšiu prognózu a náročnejšia je aj ich liečba. Cieľom tejto práce je analýza výskytu DM. typu u pacientov prijatých pre akútne srdcové zlyhanie (ASZ) a pacientov prijatých pre akútny koronárny syndróm (AKS) počas Ústavných pohotovostných služieb (ÚPS) na internej klinike v našom rajóne (asi obyvateľov). Tiež analýza charakteristík pacientov (vek, komorbidity) s ASZ a AKS podľa (ne)prítomnosti DM. typu. Pacienti a metodika: V období október december roku 008 bolo v ÚPS vyšetrených 05 pacientov a prijatých z nich bolo celkovo 30 pacientov. Z prijatých pacientov sme podrobne analyzovali pacientov prijatých pre akútne srdcové zlyhanie (akútnu dekompenzáciu pri chronickom srdcovom zlyhávaní, de novo manifestované akútne srdcové zlyhanie, pľúcny edém, resp. kardiogénny šok) a pacientov prijatých pre akútny koronárny syndróm (NSTEMI, STEMI, nestabilná angina pectoris). Prijatých pacientov sme rozdelili na podskupinu s prítomnosťou diabetes mellitus a podskupinu pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus. Akútne srdcové zlyhanie (ASZ) sme diagnostikovali na základe subjektívnych ťažkostí (náhla pokojová alebo ponámahová dušnosť), objektívneho nálezu (auskultačne nález vlhkých chrôpkov na pľúcach, inspiračné krepitácie, cyanóza, opuchy dolných končatín, hepatosplenomegália, ascites), laboratórnych vyšetrení (NTproBNP, hyponatriémia), zobrazovacích metodík (echokardiografické vyšetrenie). Akútny koronárny syndróm (AKS) sme diagnostikovali tiež na základe subjektívnych ťažkostí pacienta (bolesť na hrudníku charakteru stenokardií, palpitácie, dušnosť v pokoji alebo po námahe), objektívneho vyšetrenia (auskultačne nález šelestu na srdci), laboratórneho vyšetrenia (pozitivita kardiomarkerov troponín T, myoglobín, CK, AST, ALT) a zobrazovacích metodík (EKG záznam, echokardiografický nález poruchy kinetiky stien ĽK, event. mechanická komplikácia AKS). Podľa výsledkov vyšetrení sme sa P8

19 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Metabolizmus mostatne analyzovali výskyt AKS typu NSTEMI (bez elevácie ST segmentu), typu STEMI (prítomná elevácia ST segmentu) a typu nestabilná angina pectoris (negativita markerov myokardiálneho poškodenia troponín T, myoglobín). Diabetes mellitus sme diagnostikovali na základe laboratórnych výsledkov a dostupnej dokumentácie. Komorbidity: artériová hypertenzia (TK > 40/ 90 mm Hg alebo normálny TK pri liečbe), ICHS (dľa klinických prejavov a dokumentácie: prekonaný infarkt myokardu, dľa anamnézy a EKG, revaskularizácia, koronarografia), dyslipidémia (TAG >,7 mmol/ l, celkový cholesterol > 5,0 mmol/ l, HDL cholesterol <,0 mmol/ l u muža a <,4 mmol/ l u ženy, LDL cholesterol >,5 mmol/ l), renálna insuficiencia (GF < 60 ml/ min/ m podľa výpočtu, podľa vzorca MDRD), anémia (Hgb < 30 g/ l u muža, < 0 g/ l u ženy). Výsledky: Prijatých bolo 45 pacientov (5 %) pre ASZ a 34 pacientov ( %) pre AKS. Priemerný vek pacientov s ASZ a AKS bol 76 rokov, častejšie hospitalizovaní boli muži (58 % vs 4 % ženy). Ženy boli vyššieho veku (78 rokov vs muži 70 rokov) a mali viac komorbidít. Najčastejším typom ASZ bola akútna dekompenzácia chronického srdcového zlyhávania (8 %), menej často pľúcny edém alebo kardiogénny šok (0 %) a novovzniknuté ASZ (8 %). Pacienti prijatí pre pľúcny edém boli starší (priemerný vek: 80 rokov) a polymorbídnejší (častejšie arteriová hypertenzia, dyslipidémia, obličková choroba). Metabolická dekompenzácia DM. typu (hyper/ hypoglykémia a zmena vnútorného prostredia) bola spolu príčinou 3 % hospitalizácii. U 40 % pacientov prijatých pre akútne srdcové zlyhávanie a 3 % pacientov prijatých pre akútny koronárny syndróm bol prítomný diabetes mellitus. V skupine pacientov prijatých pre akútne srdcové zlyhanie so súčasne prítomným diabetes mellitus sa vyskytovalo viac kardiovaskulárnych aj nekardiovaskulárnych komorbidít, ako u pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus. Z kardiovaskulárnych komorbidít sa najčastejšie vyskytovala artériová hypertenzia. V skupine pacientov s prítomnosťou diabetes mellitus bol výskyt artériovej hypertenzie 70 %, u pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus sa vyskytovala v 6 %. Ischemická choroba srdca sa vyskytovala u 54 % s prítomnosťou diabetes mellitus a u 45 % pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus. Dyslipidémia bola prítomná u 34 % pacientov s diabetes mellitus a u 0 % pacientov bez diabetes mellitus. Arytmie (najčastejšie fibrilácia predsiení) sa vyskytovali u 8 % pacientov s diabetes mellitus a u % pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus. Najčastejšie sa vyskytujúcou nekardiovaskulárnou komorbiditou bolo chronické ochorenie obličiek prítomné u 30 % pacientov v podskupine DM a len u 8 % u nediabetikov. Anémia sa vyskytovala u 5 % pacientov s diabetes mellitus a 8 % pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus. Charakteristika pacientov prijatých pre AKS: 73 % pacientov prijatých pre NSTEMI s priemerným vekom 69 rokov, 4 % pacientov prijatých pre nestabilnú anginu pectoris (priemerný vek 64 rokov) a 3 % pacientov prijatých pre STEMI (priemerný vek 7 rokov). Diabetes sa vyskytoval u 35 % prijatých pacientov. Podobne aj v skupine pacientov prijatých pre akútny koronárny syndróm boli častejšie prítomné kardiovaskulárne komorbidity. Arteriová hypertenzia sa u diabetikov prijatých pre akútny koronárny syndróm vyskytovala v 7 %, u pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus v 60 %. Dyslipidémia bola zastúpená u tretiny diabetikov prijatých pre akútny koronárny syndróm a u % pacientov bez DM. Arytmie (najčastejšie fibrilácia predsiení) sa vyskytovali u 4 % pacientov s diabetes mellitus a 8 % pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus. Nekardiovaskulárne komorbidity: chronické ochorenie obličiek bolo prítomné u 5 % diabetikov a % nediabetikov, anémia sa vyskytovala u 0 % diabetikov a u 4 % pacientov bez prítomnosti diabetes mellitus. Diskusia a záver: Akútne srdcové zlyhanie bolo častejšou príčinou hospitalizácie ako akútny koronárny syndróm. U oboch skupín prijatých pacientov (ASZ v 40 % aj AKS v 35 %) bol častý výskyt diabetes mellitus. typu. DM. typu je teda časté a závažné chronické ochorenie s mnohými komplikáciami (akútnymi, chronickými). Významne prispieva aj k hospitalizáciám pacientov s ASZ i s AKS. Pacienti s ASZ aj AKS sú väčšinou vyššieho veku a majú mnoho kardiovaskulárnych aj nekardiovaskulárnych komorbidít. Rehospitalizácie aj napriek správnej liečbe u týchto pacientov sú časté. Dôležitá je správa prevencia (strava, životný štýl) a liečba rizikových faktorov oboch klinických syndrómov (arteriovej hypertenzie, diabetes mellitus, dyslipidémie). Sekundárny diabetes mellitus analýza TC Martin L. Dedinská, Ľ. Laca, M. Mokáň Klinika transplantačnej a cievnej chirurgie JLF UK a UN Martin, Slovenská republika I. interná klinika JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Úvod: Novodiagnostikovaný diabetes mellitus po transplantácii (NODAT) je závažná a častá komplikácia transplantácie solídnych orgánov. Incidencia sa pohybuje od 4 % až do 5 % v závislosti od transplantovaného orgánu. Definícia NODAT vychádza z kritérií American Diabetes Association (ADA) a Svetovej zdravotníckej organizácie WHO pre diabetes mellitus. P9

20 XXXII. dny mladých internistů, Olomouc, Metabolizmus typu a prediabetických stavov. Medzi najdôležitejšie rizikové faktory vzniku NODAT patrí typ použitého imunosupresívneho protokolu, vek, obezita a rodinná anamnéza. Metodika a výsledky: Súbor tvorilo 57 pacientov po transplantácii obličky priemerného veku 46, ±,4 rokov. V súbore bolo 7 % pacientov s NODAT. U každého pacienta sme zistili priemernú hodnotu glykovaného hemoglobínu, triacylglycerolov a celkového cholesterolu (3 merania v rozmedzí 3 mesiacov). Ďalej sme zisťovali obvod pása, hodnotu BMI, prírastok na hmotnosti od transplantácie obličky, typ imunosupresívnej liečby. Po štatistickom spracovaní sme zistili, že rizikovým faktorom vzniku NODAT je vek v čase transplantácie (so zvyšujúcim sa vekom v čase transplantácie sa zvyšuje aj riziko vzniku NODAT) a obvod pása. Záver: Najrizikovejším obdobím vzniku NODAT je prvých 6 mesiacoch po transplantácii, čo súvisí s vysokými dávkami imunosupresie v potransplantačnom období. V manažmente NODAT je dôležitá primárna prevencia s identifikáciou rizikových pacientov a následne prispôsobenie imunosupresívneho protokolu individuálne s ohľadom na imunologické riziko príjemcu. Odporúča sa skríníngovo realizovať ogtt v 0.. týždni po transplantácii. Adipocytokiníny a obezitný paradox u pacientov s ischemickou chorobou srdca M. Stančík, M. Pavlíková, K. Dibdiaková, P. Galajda, M. Samoš, S. Daruľová, M. Mokáň I. interná klinika JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Ústav klinickej bio chémie JLF UK a UN Martin, Slovenská republika Za posledných 40 rokov sa výskyt obezity v niektorých častiach sveta takmer strojnásobil. Prevalencia metabolického syndrómu u nás je 0, %, čo je viac v porovnaní so západom Európy. Dá sa predpokladať, že ak sa trendy vedúce k nárastu prevalencie obezity nepodarí zastaviť, dôjde k stagnácii nárastu priemernej dĺžky života, či dokonca jej znižovaniu, a to aj napriek skvalitňovaniu zdravotnej starostlivosti a zlepšovaniu jej dostupnosti. Za obdobie posledných 5 rokov sa začali hromadiť výsledky štatistických analýz svedčiace o nenáhodnej asociácii obezity so zlepšením prognózy kardiologických pacientov, čo umožnilo postulovať hypotézu obezitného paradoxu. Patomechanizmy vysvetľujúce paradox obezity sú však stále neobjasnené. Nejasná je tiež úloha adipocytokínovej siete v regulácií fyziologických procesov facilitujúcich vznik fenoménu obezitného paradoxu u kardiologického pacienta. Cieľom pilotného projektu bolo odhaliť vzťah plazmatických koncentrácií vybraných adipocytokínov u konkrétneho kardiologického pacienta v korelácií k predpokladanému obezitnému paradoxu. V pilotnej časti projektu prezentujeme výsledky 4 pacientov, ktorí sa podrobili elektívnemu koronarografickému vyšetreniu. Dĺžka sledovania pacientov bola 8 6 mesiacov, pričom zahrňovala kontrolné kardiologické vyšetrenie, ktorého súčasťou bolo aj ergometrické vyšetrenie. U pacientov okrem štandardných vyšetrení rizikových faktorov kardiovaskulárnych ochorení, zahrňujúcich komponenty metabolického syndrómu, boli realizované aj špeciálne vyšetrenia zahrňujúce hladiny adiponektínu a leptínu. Projekt je podporený grantom VEGA / 0053/. Lipoproteínové triedy a podtriedy u novodiagnostikovaných diabetikov. typu stanovené metódou lineárnej elektroforézy v polyakrylamidovom géle P. Sabaka, M. Bendžala, A. Dukát, L. Fábryová, S. Oravec, Ľ. Gašpar II. interná klinika LF UK a UN Bratislava, Slovenská republika Úvod: Diabetes mellitus. typu je významným rizikovým faktorom rozvoja ischemickej choroby srdca, akútnych koronárnych príhod, ako aj smrti z kardiovaskulárnych príčin. Tento vzťah čiastočne vysvetľuje vplyv diabetu na lipoproteínový metabolizmus. Metódy: Zaradení boli nefajčiari vo veku rokov s novodiagnostikovaným ochorením diabetes mellitus. typu bez doterajšej antidiabetickej a hypolipidemickej liečby, bez anamnézy akútneho koronárneho syndrómu, angíny pektoris a NCMP s nezníženou glomerulárnou filtráciou. K novodiagnostikovaným diabetikom boli priradené páry zo súboru kontrolných probandov, u ktorých bol diabetes mellitus vylúčený. Párovanie sa uskutočnilo podľa veku, pohlavia a indexu telesnej hmotnosti s presnosťou na kg/ m. Koncentrácie lipoproteínových tried a podtried boli stanovené metódou lineárnej elektroforézy v polyakrylamidovom géle. Stanovované a porovnávané boli koncentrácie VLDL, 3 podtriedy IDL (malé, stredné a veľké), 3 podtriedy LDL (malé, stredné a veľké) a 3 podtriedy HDL (malé, stredné a veľké). P0