Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Vektorové prostory študenti MFF 15. augusta 2008 1
9 Vektorové priestory Požiadavky Základné vlastnosti vektorových priestorov, podpriestorov generovania, lineárna závislost a nezávislosť. Veta o výmene Konečne generované vektorové priestory, báza. Lineárne zobrazenie. Ako zdroj pre vypracovanie otázky boli použité vlastné poznámky z prednášok Lineárna algebra Jiřího Fialu a suborkové texty. 9.1 Definície Nech (T, +, ) je teleso a V je množina (jej prvky nazývame vektory) s binárnou operáciou + a : T V V je zobrazenie, potom (V, +, ) sa nazýva vektorový prostor nad telesom T ak je splnených nasledujúcich 8 axiomov. (SA) u, v, w V : (u + v) + w = u + (v + w) (asociativita súčtu) (SK) u, v V : u + v = v + u (komutativita súčtu) (S0) 0 V : u + 0 = 0 + u = u (neutrálný prvok súčtu) (SI) u V u V : u + ( u) = 0 (inverzný prvok súčtu) (NA) a, b T u V : (a b) u = a (b u) (asociativita súčinu) (N1) u V : 1 u = u kde 1 T je jednotkový prvok telesa T (D1) a, b T u V : (a + b) u = a u + b u (distributivita) (D2) a T u, v V : a (u + v) = a u + a v (distributivita) Príklady {0}... triviálny vektorový priestor T n aritmetický vektorový priestor dimenzie n nad telesom T. Ide o usporiadané n-tice, kde + je definované predpisom a násobenie predpisom (x 1,..., x n ) + (y 1,..., y n ) = (x 1 + y 1,..., x n + y n ) α(x 1,..., x n ) = (αx 1,..., αx n ) Z každého telesa T je možné vybudovať vektorový priestor rovnakej veľkosti V = T 1 R, Q, C, Z p,..., R 2, Q 2,... Matice typu m n nad T (pre konkrétne m, n) Polynomy nad T (napríklad obmedzeného stupňa) 2
9.2 Vlastnosti vektorových priestorov Pozorovanie 1. 0, u sú určené jednoznačne. 2. a T u V : a 0 = 0 u = 0 3. a T u V : a u = 0 a = 0 u = 0. Nech (V, +, ) je vektorový priestor nad telesom T a U V, U taká, že u, v U : u + v U (uzavretosť na súčet) u U a T : a u U (uzavretosť na súčin) potom (U, +, ) nazývame podpriestorom V. Pozorovanie Podpriestor je tiež vektorový priestor. Veta Prienik ľubovolného systému podpriestorov je podpriestor. (Lineárny obal, množina generátorov) Nech V je vektorový priestor nad telesom T a X je podmnožina V, potom L(X) = {U X U, U je podpriestor V } je podpriestor V generovaný X nazývaný lineárny obal X. Množina X sa potom nazýva systém generátorov podpriestoru L(X). Keď L(X) = V, potom X je systém generátorov vektorového priestoru V. Definice Spojení dvou podprostorů je podprostor W 1 W 2 = L(W 1 W 2 ) Veta Lineárny obal L(X) obsahuje všetky lineárne kombinácie vektorov z X. L(X) = {w w = n a i u i, n 0, n konečné, i : a i T, u i X} i=1 Špeciálne v prípade, že X = a teda n = 0, platí L(X) = {0}. 3
Nech V je vektorový priestor nad telesom T, potom n-tica vektorov v 1,..., v n V je lineárne nezávislá, ak rovnica a 1 v 1 + a 2 v 2 + + a n v n = 0 má iba triviálne riešenie a i = 0 pre všetky i {1, 2,..., n} Nekonečná množina vektorov je lineárne nezávislá, ak každá jej konečná podmnožina je lineárne nezávislá. Pozorovanie X je lineárne nezávislá práve keď u X : u L(X \ {u}) 1. Obsahuje-li systém x 1,..., x n nulový vektor, je závislý. 2. Obsahuje-li systém x 1,..., x n dva stejné vektory, je závislý. 3. Pro libovolná reálná čísla β 2,..., β n je systém x 1,..., x n lineárně závislý, právě když je systém x 1 + n i=2 β ix i, x 2,..., x n lineárně závislý. (Inak povedané, ak pričítame k jednému vektoru ľubovolnú lineárnu kombináciu ostatných vektorov, nezmeníme tým ich lineárnu závislosť.) 1. Podsystém lineárně nezávislého systému je lineárně nezávislý. 2. Nadsystém systému generátorů je systém generátorů. Nech V je vektorový priestor. Množina X V sa nazýva báza vektorového priestoru V ak je lineárne nezávislá L(X) = V (Inak povedané, báza je lineárne nezávislý systém generátorov.) Veta Každý prvok vektorového priestoru možem vyjadriť ako lineárnu kombináciu prvkov jeho báze a toto vyjadrenie je jednoznačné. Vyjadrenie vektoru u V vzhladom k báze X sa nazýva vektor súradníc. Značí sa [u] X. (x 1,..., x n ) = X je báza V, u V : u = a 1 x 1 + a 2 x 2 + + a n x n [u] X = (a 1,..., a n ) 4
9.3 Veta o výmene Lemma (o výmene) Nech v 1, v 2,..., v n je systém generátorov priestoru V a pre u V platí u = a 1 v 1 + a 2 v 2 + + a n v n, potom platí i : a i 0 L(v 1, v 2,..., v i 1, u, v i+1,..., v n ) = V (Inak povedané, vektor bázy ktorý sa podielal na vytvorení vektoru u, možme s u zameniť.) Dôkaz Pre ľubovolné w V, môžme písať w = b 1 v 1 + b 2 v 2 +... b n v n. Do tohoto vyjadrenia miesto v i dosadíme vyjadrenie v i z rovnice u = a 1 v 1 + a 2 v 2 + + a n v n, čím dostaneme vyjadrenie ľubovolného w pomocou v 1, v 2,..., v i 1, u, v i+1,..., v n, z čoho výplýva, že tieto vektory sú tiež systém generátorov. Veta (Steinitzova o výmene) Nech V je vektorový priestor, X V je lineárne nezávislá a Y V je konečný systém generátorov. Potom existuje Z V také, že Z = Y L(Z) = V Z \ X Y X Z (V krátkosti povedané - každý nezávislý systém vektorov X je možné, pridaním vektorov zo systému generátorov Y, rozšíriť na systém generátorov V.) Dôkaz Ak X Y sme hotoví a Z = Y. Inak vezmeme Y a postupne do neho začneme pridávať prvky z X \ Y. Pri každom pridaní, podľa lemmy o výmene, jeden prvok z tejto množiny odstránime. Po poslednej iterácii získame hľadané Z. (Pri každej iterácií vyhadzujeme jeden prvok, ktorý nepatrí do X, pretože X je lineárne nezávislá.) Dôsledok Ak má V konečnú bázu, majú všetky bázy rovnakú veľkosť. Dôsledok Ak má V konečnú bázu, potom môžme každú lineárne nezávislú množinu X doplniť na bázu. Veľkosť bázy konečne generovaného priestoru V sa nazýva dimenzia priestoru V. Značíme dim(v ). Buďte W 1, W 2 konečně generované podprostory vektorového prostoru V. Potom dim W 1 + dim W 2 = dim(w 1 W 2 ) + dim(w 1 W 2 ) 5
9.4 Lineárne zobrazenie Definice (lineární zobrazení) Mějme vektorové prostory V, W. Řekneme, že zobrazení f : V W je lineární, jestliže pro libovolná x, y V a a, b T platí f(a x + b y) = a f(x) + b f(y) Definice (lineární operátor) Lineární zobrazení f : V V se nazývá lineární operátor. Příklady 1. Identické zobrazení V na V (to je příklad lineárního operátoru). 2. Buď α pevné reálné číslo. Zobrazení V V dané předpisem x αx. 3. Derivace je lineární zobrazení z množiny reálných spojitých funkcí C 1 (J) do množiny reálných funkcí F (J). 4. V R 2 jsou lineární zobrazení např. zrcadlení (x, y) ( x, y) nebo zkosení (x, y) (x + y, y). Definice (Hodnost lineárního zobrazení) Pro lineární zobrazení f : U V mezi dvěma vekt. prostory definujeme jádro zobrazení (Ker f) jako množinu Ker f = f 1 [{0}]. Obraz zobrazení f (Im f) je množina Im f = f[u]. Jako hodnost zobrazení f označíme číslo dim(ker f). (Základní vlastnosti lineárního zobrazení) Nechť f : V W je lineární zobrazení. Potom platí: 1. f(0 V ) = 0 W 2. Im f je podprostor prostoru W 3. Ker (f) je podprostor prostoru V 4. f je prosté, právě když Ker (f) = {0} 5. je-li dim V = dim W a je-li zobrazení f prosté, potom je f bijekce a inversní zobrazení f 1 : W V je opět lineární. (O dimenzi obrazu a jádra) Pro f : U V mezi dvěma vektorovými prostory konečné dimenze platí: dim(ker f) + dim(im f) = dim(u) (Báze určuje lineární zobrazení) Mějme dány vektorové prostory V, W a bázi B = b 1,..., b n prostoru V. Potom pro každé lineární zobrazení f : B W existuje právě jedno lineární zobrazení g : V W takové, že f(b i ) = g(b i ) i {1,..., n}. Jiná formulace: Pro libovolné vektory y 1,..., y n W existuje právě jedno lineární zobrazení g : V W takové, že g(b i ) = y i i {1,..., n}. 6
Definice (Isomorfismus) Lineární zobrazení se nazývá isomorfismus, existuje-li k němu inversní lineární zobrazení. Pokud existuje isomorfismus V W, říkáme, že prostory V a W jsou isomorfní. Je-li lineární zobrazení bijektivní, je to isomorfismus. (Isomorfismus vekt. prostorů nad T) Každý n-dimensionální vektorový prostor nad tělesem T je isomorfní vekt. prostoru T n (tj. jehož prvky jsou uspořádané n-tice prvků z T). (Další vlastnosti lin. zobrazení) 1. Je-li lineární zobrazení prosté, zachovává lineární nezávislost. 2. Je-li na (surjekce), zachovává vlastnost být systémem generátorů. (Skládání lineárních zobrazeni) Nechť f : U V, g : V W jsou lineární zobrazení. Potom složené zobrazení g f : U W definované předpisem je rovněž lineárním zobrazením. (g f)(x) = g(f(x)) pro x U (Sčítání a násobky lin. zobrazení) Nechť f, g jsou lineární zobrazení z vekt. prostoru V do W, α skalár. Potom zobrazení f + g : V W a αf : V W definovaná předpisem jsou lineární zobrazení V do W. (f + g)(x) = f(x) + g(x), x V (αf)(x) = αf(x), x V (Množina lineárních zobrazení je vekt. prostor) Množina lineárních zobrazení prostoru V do prostoru W s operacemi sčítání a násobení skalárem, definovanými v předchozí větě, tvoří vektorový prostor, který značíme L(V, W ). Nechť dim V = n a dim W = m. Potom prostor L(V, W ) je isomorfní prostoru R m n. V důsledku toho je dim L(V, W ) = mn 7